Před časem jsem se účastnila různých připomínek k výročí 90 let od vzniku zákona o sociálním pojištění a zároveň 25 let od vzniku České správy sociálního zabezpečení.

První z těch výročí se vztahuje ke čtvrtku 30. října. Právě v ten den v roce 1924 nabyl účinnosti zákon č. 221 sbírky zákonů a nařízení o pojištění zaměstnanců pro případ nemocí, invalidity a stáří. Na principech tohoto zákona, který v široké politické shodě prosadili a uvedli v život dva moji sociálně demokratičtí předchůdci v úřadu Gustav Habrman a Lev Winter, stojí náš systém veřejného pojištění dodnes.

Zjednodušeně: od roku 1924 měl nárok na pojištění každý zaměstnanec, který nebyl z nároku na pojištění výslovně vyloučen. To se ale v té době často týkalo lidí, kteří měli garantovánu veřejnou podporu ve stejné výši jiným způsobem. Šlo obecně o zaměstnance státu, včetně například železničářů, kteří tehdy měli nárok na tzv. služné. Zaměstnavatel měl podle zákona povinnost evidovat záznamy o vyplacených mzdách a přihlásit nebo odhlásit u nemocenské pojišťovny zaměstnance, který u něj nastupoval, nebo od něj odcházel. Vedení pojišťoven, což je zajímavé, volili tehdy sami pojištění zaměstnanci. Dnes je tato pravomoc přenesena na vládu, odbory a organizace zaměstnavatelů.