Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové,
na první pohled se může zdát, že dnes projednáváme jednoduchý návrh – zmrazení cen dálničních známek. Kdo by nechtěl, aby lidé platili méně? Jenže právě proto si k tomu musíme říct trochu více, protože ve skutečnosti dnes nejednáme jen o ceně dálniční známky. Jednáme o tom, jak má stát přistupovat k veřejným financím. Jednáme o tom, jestli má být financování dopravní infrastruktury postaveno na předvídatelných pravidlech, nebo na okamžitých politických gestech. A právě proto s tímto návrhem nemohu souhlasit.
Neobhajuji zdražování pro zdražování. Neříkám, že se musí každoročně zdražovat. Říkám něco úplně jiného. Jestliže jsme před dvěma lety přijali systém, který automaticky zohledňuje inflaci a rozšiřování dálniční sítě, pak bychom ho neměli po dvou letech bourat jen proto, že se někomu politicky přestal hodit....
Současný systém je jednoduchý, je předvídatelný. Každý ví, podle čeho se cena vypočítá. Nezáleží na tom, kdo zrovna sedí na Ministerstvu dopravy nebo kdo vede vládu. Cena se mění podle předem známého vzorce. Stejně jako se valorizují důchody, stejně jako se valorizují jiné veřejné platby. To přece není chyba. To je vlastnost stabilního systému.
Vy dnes tento systém rušíte. Nahrazujete ho systémem, kdy každé budoucí zvýšení ceny bude záviset pouze na momentální politické vůli. To podle mého názoru není krok kupředu, ale výrazný skok zpátky.
Vláda tvrdí, že tím chrání občany. Jenže chrání je skutečně? Podívejme se na to bez politických sloganů.
Výpadek příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury odhaduje sama vláda na téměř půl miliardy korun už v roce 2027 a téměř tři čtvrtě miliardy korun o rok později. A to mluvíme pouze o prvních dvou letech. Potom bude rozdíl dál narůstat. To nejsou moje čísla, to jsou čísla vlády.
A teď přejděme k nejdůležitější otázce: Kdo ten výpadek zaplatí? Možnosti jsou pouze tři. Buď se opraví a postaví méně silnic a dálnic. Nebo se peníze vezmou ze státního rozpočtu. A konečně, nebo se stát více zadluží. Žádná čtvrtá jiná možnost neexistuje. Peníze totiž nevznikají tím, že odhlasujete levnější dálniční známku.
Chcete, aby Andrej Babiš pravidelně jednal s Petrem Pavlem?Anketa
A tady se dostáváme k podstatě celé věci. Vláda říká řidičům: My vám cenu nezvýšíme. To zní dobře. Jenže současně vůbec neříká, kdo to zaplatí? To už tak dobře totiž nezní. Pokud výpadek bude zaplacen ze státního rozpočtu, znamená to jednu velmi jednoduchou věc. Na provoz dálnic budou nově více přispívat i lidé, kteří po dálnicích vůbec nejezdí. Bude na ně přispívat zdravotní sestra, která do práce jezdí autobusem. Bude na ně přispívat senior, který už dávno auto nevlastní. Bude na ně přispívat i student. Bude na ně přispívat člověk z malé obce, který dálnici za celý rok ani jednou nevyužije. A paradoxně to budou často právě lidé s nejnižšími příjmy. Ti, kteří si vlastní automobil často ani nemohou dovolit.
Takže vláda prezentuje návrh jako pomoc lidem. Ve skutečnosti ale pouze přesouvá účet z uživatelů dálnic na všechny daňové poplatníky. To není žádná sleva, to je pouhé přerozdělení.
A ještě jedna věc. Státní rozpočet dnes přece žádné přebytečné peníze nemá, ba naopak. Máme dlouhodobé schodky, máme rostoucí státní dluh, máme rostoucí náklady na jeho obsluhu. Takže když dnes vláda říká, že někde vybere méně, aniž by zároveň řekla, kde stejně ušetří, znamená to jediné – rozdíl zaplatíme dluhem. A dluh nikdy není zadarmo. Dluh znamená úroky. Takže voliči nakonec nezaplatí jen samotnou dálniční známku, zaplatí i úroky. A to už není levnější politika. To je dražší politika odložená v čase.
Přiznám se, že mě překvapila ještě jedna věc. Důvodová zpráva tvrdí, že automatická valorizace není správná, protože cena může růst, aniž by rostla kvalita infrastruktury. To zní možná hezky, ale ekonomicky to nedává žádný smysl. Inflace přece nezvyšuje jen cenu známky. Inflace zvyšuje cenu asfaltu, oceli, stavebních prací, energií, zimní údržby, mzdy zaměstnanců. To všechno roste. Proč by jediný cílený poplatek, který financuje dopravní infrastrukturu, měl zůstat navždy stejný?
Navíc se dálniční síť rozšiřuje. Řidič dnes může využít více kilometrů dálnic než před několika lety. A příští rok jich bude samozřejmě zase více. Je tedy logické, že se mění i výše příspěvku na jejich financování. To není žádná nespravedlnost. To není něco nezdůvodnitelného. To je princip uživatelského a hlavně udržitelného financování. Kdo službu využívá, přispívá na její provoz. Vy tento princip chcete oslabit.
Další problém je systémový. Současný mechanismus je předvídatelný. Každý ví, co se stane příští rok. Po přijetí tohoto návrhu nebude vlastně vědět nikdo nic. Cena může být pět let stejná. Potom může během jediného roku roku vyskočit o několik set korun. To není větší stabilita, to je menší předvídatelnost, jen se místo pravidelných malých změn dočkáme jednou za několik let velkého zdražení.
Musím také říci, že mě zklamala kvalita hodnocení dopadů v důvodové zprávě. RIA v podstatě porovnává pouze dvě krajní možnosti, buď všechno ponechat, nebo všechno zrušit. Nikdo se vážně nezabýval tím, jestli by nebylo možné například valorizovat pouze o inflaci, nebo zavést maximální meziroční strop, nebo aspoň dočasně tu valorizaci pozastavit. Takové varianty by byly jistě legitimní, ale vláda je vůbec nehodnotí. Jako by od začátku existovalo jen jediné správné politické zadání.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, politika není o tom, rozdávat iluze. Politika je o tom, říkat lidem pravdu. A pravda je jednoduchá. Když stát někde vybere méně, musí někde jinde vybrat více, nebo si půjčit. Žádná třetí cesta neexistuje. Proto si myslím, že správnou cestou je zachovat současný valorizační mechanismus. Je objektivní, předvídatelný a transparentní. A hlavně udržuje financování dopravní infrastruktury na principech, které nejsou závislé na momentální politické popularitě. Možná není dokonalý, ale funguje. A pokud někdo tvrdí, že není ideální, má přijít s lepším systémem, ne s jeho úplným zrušením bez náhrady.
Dovolte mi závěrem jednu poznámku. Tento návrh se tváří jako pomoc motoristům, tedy těm s malým m. Ve skutečnosti ale pouze přesouvá účet jinam, na státní rozpočet, na všechny daňové poplatníky, na lidi, kteří dálnice vůbec nevyužívají. A protože stát dnes žádné volné peníze nemá, velmi pravděpodobně i na budoucí generace prostřednictvím dalšího zadlužení. Vláda nezmrazí náklady na dálnice, zmrazí pouze účet, který vidí řidič. Zbytek přesune na státní rozpočet, na lidi, kteří po dálnici vůbec nejezdí nebo na budoucí vlády a budoucí generace. A protože na to stát dnes nemá peníze, zaplatí to občané nakonec i s úroky.
Proto jednoznačně tento návrh nemůžu podpořit.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
