To je 130 procent předpokládané průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců v České republice.

Proč to ujištění? Protože jsem zaznamenala novou vlnu výhrad ke kariérnímu řádu. Jejich společným jmenovatelem je tvrzení (nedoložené, protože nedoložitelné), že jeho zavádění půjde na úkor odměn a osobního ohodnocení učitelů, tedy že finančně z tohoto opatření nebudou mít v podstatě žádný užitek.

Chci jasně říci, že to je nesmysl. Jeden z mnoha, které jsou kolem školství zvláště v poslední době soustavně vymýšleny. Kdo sleduje vývoj platů v oblasti základního a středního školství a není zároveň raněn politickou slepotou, musí uznat, že nyní se věci konečně pohnuly vpřed. Opravdu pohnuly – ne, že se tam nebo onde najde jedno nebo dvě procenta, ale že se platy opravdu významně zvýšily.

Hovoříme stále dokola o tom, jak by mělo být učitelství ceněnou profesí. Skoro bych se vsadila, že naprosto všechny vlády této země od roku 1993 měly školství mezi svými prioritami, ale sliby se jaksi z nejrůznějších důvodů nenaplnily. A teď, když opravdu výrazně zvyšujeme platy pedagogů, ozývají se hlasy, že je to zvýšení vlastně malé a že učitelé mají dostat okamžitě daleko víc. Nemohu nepřipomenout, že řada politiků, kteří to říkají, se v minulosti podílela na vládě a měla příležitost věci měnit. Tak proč to všechno nechali až na nás?