O úspěchu společnosti totiž nerozhoduje schopnost potlačovat určité informace, ale vlastní atraktivní příběh.

Přibývá lidí, zdaleka ne pouze politiků, kteří si myslí, že naši společnost ochrání nějaká forma cenzury. Mixuje se nám tu snaha zbavit se nepříjemných témat a faktů, jejichž řešení není pohodlné, se snahou zbavit se zjevných lží, fám i cílené propagandy. Je to ale marné, je to marné...

Vždyť stoprocentní kontrolu nad sdělovacími prostředky měl už Milouš Jakeš. K tomu rušičky zahraničního vysílání, přísné kontroly cestujících na hranicích, systém šikany a represe občanů. A nakonec mu to bylo k ničemu.

Drsnějším příkladem marnosti cenzurních snah je válečný zločinec, velitel koncentračního tábora Osvětim Rudolf Höss, který ve vazbě sepsal své přiznání. Kromě obligátního tvrzení, že jen plnil rozkazy, nelhal, ke všemu se až strojově přesně přiznal. Nedoporučuji číst slabším povahám.