Západ, hodnotový Západ, nečekají jednoduché roky. Ta tam jsou veselá, bezstarostná devadesátá léta reprezentovaná americkým prezidentem Billem Clintonem hrajícím v malostranské hospůdce na saxofon. Čekají nás naopak roky nesnadné, přímo těžké. Evropská unie má dost problémů sama se sebou – a k tomu jsou již vidět tři mohutní nepřátelé na obzoru.

Tím prvním je nepřítel ryze vnitřní. Je jím neomarxismus. Ten vznikl uvnitř Západu samotného, zde má své zázemí, odtud se šíří i do zemí, které se před třiceti lety zbavily marxismu klasického. Protože je to nepřítel vnitřní a pracuje pomalu, máme někdy tendenci ho přehlížet. Svůj pochod institucemi prováděl neomarxismus pomalu. Dokáže využívat naší pohodlnosti i zneužívat naše dobré vlastnosti, jako např. solidaritu nebo ochotu pomoci. A je to nepřítel nesmírně nebezpečný. Podlamuje totiž jednotící základy společnosti, rozbíjí společenský smír, přináší do společnosti rozvrat, staví jedny proti druhým. Společnost oslabuje. Velké společnosti zpravidla nebyly poraženy vnější agresí, ale svým vnitřním rozkladem. Absencí vůle žít dál a bránit své hodnoty.

Tím druhým nepřítelem je radikální islám. To je nejen nepřítel vnější, ale bohužel na západě Evropy již i nepřítel vnitřní. A nic si nenalhávejme, nejde o jedince. Jde o ideologii politického islámu jako takovou. To je více než součet několika kriminálníků. To je hnutí prokazatelně směřující k potlačení práv a svobod jiných. Už to ani neskrývá.