Abych si rozšířil obzory, navštívil jsem jaderné elektrárny v Dukovanech a v Temelíně. Utvrdil jsem se tam v přesvědčení, že energie získaná touto cestou patří k nejčistším a nejhospodárnějším. A zásadní je pro mě zjištění, že zabezpečení obou jaderných elektráren je na špičkové úrovni, za kterou ručí zejména pravidelné mezinárodní kontroly nejpovolanějších odborníků. Ke spektru bezpečnostních opatření patří nejen neustálé používání dozimetrů, přísné limity záření, vlastní zásahová jednotka i hasiči, ale také náročná školení a psychologické předpoklady každého zaměstnance. Bezpečí jaderné elektrárny je prostě na prvním místě. Že nejde o pouhé plané ujišťování, jsem zažil na vlastní kůži díky opakovaným důkladným kontrolám během své exkurze. Bát se skutečně není třeba.

Jedním z nejdiskutovanějších témat je nyní úložiště jaderného odpadu. Podle mých informací jsou současné prostory zcela vyhovující, jejich kapacita postačí na ještě nejméně dvacet let. Kontejnery Castor pro uložení vyhořelého paliva zaručují jeho naprostou bezpečnost. Větším rizikem by naopak bylo převážení odpadu mimo areál elektrárny. Řešením pro další období by tak mohla být stavba druhého podobného meziskladu v areálu.

S otázkou úložiště úzce souvisí vývoj recyklace vyhořelého paliva. Nemohu se ubránit potřebě zkoumat, zda zde nehraje roli také silný tlak lobbistů, kteří v plánování centrálního úložiště pro vyhořelé palivo vidí příležitost pro velkou investici. Je třeba hledat nejlepší řešení z dlouhodobého hlediska a nesklouznout k rychlým, ale mnohdy nevhodným řešením.