Katastrofální stav životního prostředí patřil k základním rysům totalitního režimu. Nejhůře zasaženými oblastmi byla všechna velká města v čele s Prahou aOstravou a předevšímúzemí pánevních okresů v severočeském hnědouhelném revíru. Zde se velmi často vyskytovaly smogové situace, kdy při teplotních inverzích kombinace mlhy a jedovatých zplodin chrlených komíny elektráren a továren dusila celý kraj. Koncentrace oxidu siřičitého dosahovala mnohdy dvaceti- až padesátinásobků hygienických norem.

Časté dusivé smogy se objevovaly prakticky ve všech velkýchměstech a průmyslových oblastech Československa, a tak není divu, že byli lidé vůči otázkám životního prostředí velmi citliví. V jednom z prvních průzkumů veřejného mínění z ledna 1990 se ukázalo, že lidé považovali radikální zlepšení ekologické situace za vůbec nejnaléhavější úkol pro vládu, dokonce ještě před jinými nutnými změnami včetně potřeby radikální přestavby ekonomiky.

Všeobecná nálada se úspěšně promítla do široké podpory všech potřebných opatření. Parlamentem hladce prošly zákony, kterými byla zahájena účinná ochrana přírody a ostatních složek životního prostředí. Byly zřízeny důležité instituce včetně Inspekce a Státního fondu životního prostředí. Zároveň se podařilo postupně mobilizovat stále větší objemy finančních zdrojů. Například ČEZ pod tehdejším osvíceným vedením investoval v průběhu 90. let více než 40 miliard korun do odsiřovacích a dalších potřebných zařízení. Výdaje z veřejných a soukromých zdrojů (byly přibližně půl na půl) dosáhly na konci 90. let objemu přes 2,5 procenta HDP, což je přímo světový rekord nebo je mu blízko. Rychlý nástup účinných opatření byl umožněn i systematickou přípravou v rámci Ekologické sekce, která sdružovala odborníky a promýšlela veškeré potřebné kroky k ozdravění prostředí dávno před Listopadem.

Výsledkem bylo masivní zlepšení životního prostředí v průběhu první dekády nového režimu. Zejména se dramaticky zlepšila kvalita ovzduší, například emise oxidu siřičitého – původně vůbec nejnebezpečnější škodliviny – klesly o 85 procent. Situace se zlepšila tak rychle a tak výrazně, že při vyjednávání o vstup do Evropské unie na přelomu tisíciletí nám pracovníci bruselské Komise nevěřili, že se situace mohla tak dramaticky zlepšit.