Na jižním úbočí Himalájí je maličká země Bhútán a vládne tam osvícený monarcha, který dosud nebyl odstraněn, protože tak malou, chudou a odlehlou zemi se asi nevyplatí obsadit a vykrást. Díky tomu je Bhútán příkladem, že vládnout se dá i podle rozumu a ve prospěch obyvatel. A  nemusí to být ani žádná opěvovaná demokracie, která, jak to známe, skutečnou demokracií ani nebývá a vládnou peníze a cizí zájmy.

Tak v tom Bhútánu jsou lidé spokojeni a šťastní, dokonce i přesto, že panovník zakázal kouření, aby neškodilo těm, co kouří, ani jejich bližním. V rozumném uvažování tak překonal mnoho našich poslanců a senátorů. Ale ještě pozoruhodnější je jeho hodnocení růstu hrubého domácího produktu: Růst HDP dosažený okradením národa ke štěstí nevede.

Naši „odborníci“ vydávají za úspěch, že po znehodnocení koruny vzrostla výroba o několik procent a zcela ignorují to, že přibližně 80 % produkce vyvezeme a vrátí se nám hodnota o asi 15% menší, než kdyby k intervenci ČNB nedošlo. Za zvýšenou hodnotu vývozu dostaneme ještě méně, než za menší objem při předchozím také ztrátovém obchodování. Vláda nemůže ČNB poroučet, ale na závažné porušení zákona o ČNB by měla reagovat. Klamavé jásání, když je důvod k rozhořčení, by bhútánský král odmítl. Ve své zemi hodnotí úspěch vládnutí podle toho, jak vláda přispívá ke štěstí obyvatel země.

Bez zásadních změn volebního zákona není náprava možná

Z výše uvedeného příkladu a podle pohledu na zuboženou republiku vidíme, že pouhá forma vládnutí, například parlamentní demokracie a jí schválená vláda, není zárukou prospěšnosti pro občany. Významná ale může být změna způsobu výběru zastupitelů a hlavně možnost výměny těch, které se nepodaří dobře vybrat a projeví se jako prodejní nebo hloupí. Nic takového zatím k dispozici nemáme. Potíž je v tom, že zatímco dobrý monarcha se může nahodile vyskytnout, složení našeho Parlamentu kolísá mezi špatným a ještě horším po celou dobu trvání České republiky zřejmě zákonitě. Nejsem však monarchista a ani bych nedoporučoval čekat třeba sto let na dobrého panovníka.

Musíme se pokusit změnit zákony o volbách tak, aby se volilo a působilo na zvolené zastupitele zásadně jinak, než dosud. Jak to udělat, to se dá při uvážení hlavních vad platného systému celkem dobře vymyslet. Volit by se mohlo, například, ve větším počtu stejně velkých, na sobě nezávislých, volebních obvodů a to tak, že hlasy by dostávali jednotlivci, nikoliv strany. Nesmělo by záležet na tom, na které kandidátce a na jakém místě je kandidát uveden. Bylo by zakázáno dávat zvoleným zastupitelům pokyny, jak mají jednat podle koaliční dohody. Právě koaliční jednání jsou základem obchodování s politikou. Nový způsob politiky by také umožnil, aby mohly být po určité době vyvolány nové volby v takovém volebním obvodu, kde by o ně požádali voliči, například, v počtu větším, než polovina hlasů připadajících na jednoho zvoleného zastupitele.