Setkali se zde zástupci komunistických stran z jedenácti zemí Evropské unie a jeden komunista z Británie, která Unii nedávno opustila. Akce byla organizována pod patronátem Portugalské komunistické strany, které za to patří velké poděkování. Oficiální částí provázela i Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu a předsedkyně ÚV KSČM. 

Cílem byla výměna zkušeností a poznatků delegátů jednotlivých stran. Celá konference se nesla v přátelském a soudružském duchu a docházelo k takřka všeobecné názorové shodě napříč různými tématy. Bylo povzbudivé vidět, že čeští komunisté nejsou pouze izolovanou bárkou v moři liberalismu a fanatického eurofederalismu, ale že i za našimi hranicemi se nacházejí lidé se stejnými názory i vzorci myšlení, opírající se o pragmatické uvažování, dialektický materialismus, internacionalismus a antifašismus. Navzdory geografické i kulturní vzdálenosti je situace v jednotlivých zemích podobná. Jsme propojeni mnohem víc, než si občas v naší české kotlině uvědomujeme, a neduhy, které sužují nás, se nevyhýbají ani »vyspělejšímu« Západu. Rostoucí inflace, pád životní úrovně pracujících i mediální hysterie směrem k Ukrajině je všude stejná, od Lisabonu až po Ostravu.

Až na to, že většina vlád na západ od nás se s tím snaží aspoň něco dělat. Ať už jde o snížení DPH, zastropování cen nebo zvýšení minimální mzdy. Ta německá se třeba v průběhu tohoto roku zvýší hned několikrát a v říjnu dosáhne 12 euro na hodinu. Což je nejen trojnásobek té české, ale zároveň také roční navýšení zhruba o 20 %. Někde to prostě jde.

Jako například spolupráce komunistů s odbory. Delegát z Velké Británie mluvil o tom, že i když jejich odbory nejsou komunistické, udržují s jejich stranou velmi dobré vztahy, a dokonce částečně přispívají na provoz jejich deníku. Těžko bychom hledali jakoukoliv paralelu s českými poměry. KSČM je nucena mít vlastní organizaci, protože největší odborový svaz ČMKOS je veden mužem, který v 90. letech pomáhal rozbít organizace ROH a postaral se o to, aby nové odbory byly bez komunistů. Tento duch přetrvává částečně i dodnes. A tak je to bohužel víceméně se vším. V České republice stále zůstává hořká pachuť, způsobena zejména historickým obdobím vlády KSČ, tedy něčím, co v západní Evropě neproběhlo. Kvůli nenávisti ke všemu, co připomíná minulý režim, se u nás přetrhaly vazby a zrušilo se i to, co bylo dobré a co na západě od nás normálně funguje a nikdo se nad tím nepozastavuje. I to je nejspíš příčinou toho, kde jsou oni a kde my.