Dámy a pánové, pěkné poledne. Musím říct, že jsem tedy příjemně překvapen, protože jsem jeden z těch, co tady institut hromadných žalob nebo také hromadné řízení velmi tlačí, a také se musím přiznat, že jsem vůbec nečekal, že to dneska přijde na řadu, abych se přiznal, takže to budu mít stručnější, než jsem původně chtěl, a možná v těch detailech se vyřádím až ve druhém případně ve třetím čtení.

Jak říkala paní ministryně, institut hromadných žalob je velmi podle mě užitečná věc, která zde za mě tedy zoufale chybí, zejména tedy v českém prostředí. Jak bylo řečeno, už funguje v různých podobách ve více než 20 zemích EU. Institut hromadných žalob vlastně pomáhá všem. To se stane málokdy. Všem těm účastníkům. Spotřebitelům, aby se domohli svého práva, a jde o ty případy, které jsou jako přes kopírák. To znamená, kde jde o nějakou drobnou částku, zejména u té strany nabídkové, která nabízí nějakou službu, typově banky, pojišťovny, operátoři apod., ale kde ta částka není tak velká, že se to tomu spotřebiteli vyplatí individuálně žalovat. Podle mě to pomůže i podnikatelům na té druhé straně, protože se odliší ti, kteří se ke spotřebitelům chovají slušně, od těch, kteří to tzv. zkouší. A konec konců to pomůže i státu, protože se výrazně odbřemení soudní soustava.

V tom materiálu nevím, jestli ještě v tomhle, ale v tom původním, a já si to vypůjčím, se pracuje s termínem racionální apatie. To si myslím, že krásně vystihuje vlastně ten stav. Ti lidé racionálně to vlastně dopředu vzdají, do těch sporů vůbec nejdou a pak to může na první pohled vypadat, že se u nás vlastně nic neděje. Ale ve skutečnosti v podhoubí ta nespokojenost i přes tu kultivaci prostředí v posledních letech je a spotřebitelé jsou nespokojení. Ne nadarmo my jsme jedni z největších stěžovatelů obecně, ale zároveň jsme téměř na posledním místě s tím dotahovat ty spory do konce. Takže já tady konzistentně od začátku tohoto volebního období, a jsem tu první volební období, hájím princip posílení mimosoudních orgánů, jako je ERÚ, ČTÚ, finanční arbitr zejména, ale právě i ten institut hromadných žalob.

Když se podíváte, tak v jednotlivých zemích fungují různé varianty, jak už bylo řečeno zpravodajem, opt-in, opt-out, různé variace působnosti zákona, kdo může být žalobce, různé ochrany proti zneužití a šikanózním žalobám. Já sám od začátku jsem zastáncem toho, aby institut hromadných žalob pomohl spotřebitelům, kteří chtějí, aby jim bylo pomoženo, a jejichž cílem není právě šikana. Proto jsem od začátku pro tu variantu opt-in.