Nejezdíme po lepších silnicích. Nemáme rychlejší vlaky. Kvalita vzdělávání se nezlepšuje. Zdravotnictví a sociální péče míří do setrvalé krize, o penzijním systému nemluvě. Úřady nejsou k občanům vstřícnější. Navzdory ekonomickému růstu se celková kvalita života nijak zásadně neposunula, prosperitu projídáme. Neopakovatelnou příležitost strategicky investovat s využitím evropských fondů (což v posledku jsou ne „bruselské“, ale zase naše peníze) jsme z větší části promrhali. Naše pozice ve světě a v Evropě neodpovídá naší tradici jednoho z nejstarších kontinuálně existujících evropských států.

Příčinou je kvalita politiky v naší zemi. Politika se ideově vyprázdnila a soustředila se na procedurální, formální cíle: zavádění registrů, evidencí a kontrol. V technicky dokonalejší podobě umožněné rozvojem digitálních technologií se tím naplňuje staré známé (původně leninské) heslo „důvěřuj, ale prověřuj“. Ničeho jsme tím ale nedosáhli. Nejen v ekonomickém smyslu, ale zejména se nijak nezlepšila atmosféra ve společnosti.

Nejsme připraveni na budoucí výzvy

Vyprázdnění politiky provázel růst polarizace a nenávisti. Nyní, ve chvíli vrcholícího předvolebního boje, bychom však měli myslet na to, že volby proběhnou a až do dalších voleb budeme žít s jejich výsledkem – skutečné problémy naší země však nepominou.

Nejde jen o to, že z hlediska infrastruktury, kvality veřejných služeb a fungování státu jsme se na posledních deset let neposunuli téměř nikam. Jde také o to, že jsme fatálně nepřipraveni na budoucí výzvy: důsledky prodlužujícího se lidského života pro vzdělávání, zdravotnictví a sociální zabezpečení; dopady technologických změn na dostupnost a podobu práce; vliv proměn klimatu na kvalitu života (včetně otázky dostupnosti potravin). O naprosté většině těchto témat ani nezvládáme vést vážnou debatu, neboť v každodenní vřavě na to nezbývá prostor, čas ani energie. Mnohé problémy nevnímáme, neboť žijeme z podstaty, a jako tradiční, relativně bohatá a bezpečná země si takto zatím žijeme vcelku dobře.