V neděli skončené mistrovství světa v hokeji obrátilo na dva týdny pozornost velké části české veřejnosti ke sportu. Tedy především pasivně, k obrazovkám. I tak ale mnoho dětí určitě zatoužilo být jednou jako Pastrňák nebo Červenka. Vychovávat hvězdy světového sportu je pro nás, kdo rádi sledujeme zápasy a závody „našich“, i pro povědomí o České republice ve světě důležité. Jenže ještě mnohem podstatnější je přivádět ke sportu každý rok co největší množství „obyčejných“ dětí, které sice nemají předpoklady pro to, aby z nich vyrostly megahvězdy, ale které si díky pravidelnému pohybu mohou osvojit dobré návyky, a především zlepšit své fyzické a psychické zdraví. A právě tady nám v Česku vyrůstá pořádný průšvih a zasáhnout musí stát. Jinak to brzo zaplatíme – přeneseně i doslova – všichni.

Pohyb je přirozenou součástí dětského vývoje a jedním z pilířů zdravého životního stylu. Přesto v České republice v posledních letech přibývá dětí, které tráví většinu svého volného času pasivně – u obrazovek mobilních telefonů, tabletů a televizí. Pravidelný pohyb se vytrácí z jejich každodenního režimu. Podle některých studií má až 80 % českých dětí méně pohybu, než kolik doporučuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Nedostatek pohybu má pak přímý dopad na fyzické zdraví dětí: roste výskyt nadváhy a obezity (podle zprávy Státního zdravotního ústavu z roku 2024 se počet obézních dětí za posledních 30 let zvýšil trojnásobně!), což u nich v dospělosti dramaticky zvyšuje nejen pravděpodobnost obezity, ale zejména riziko vzniku závažných onemocnění – včetně diabetu 2. typu, vysokého krevního tlaku, onemocnění srdce a cév nebo některých druhů nádorových onemocnění. Takže i když mají mnozí sklon mávnout nad obezitou dětí rukou s tím, že „z toho vyrostou“, měli by vědět, že už dnes si tím prokazatelně zadělávají na zdravotní komplikace a horší kvalitu života v budoucnosti. O nákladech pro sociální a zdravotní systémy nemluvě…

Kromě tělesného zdraví je však pravidelný sport zásadní i pro psychickou pohodu dětí. Pohyb pomáhá uvolňovat stres, podporuje tvorbu endorfinů a přispívá k lepší náladě. Děti, které sportují, bývají sebevědomější, lépe zvládají školní povinnosti a snadněji navazují sociální vztahy. Naopak absence fyzické aktivity je často spojována se zvýšenou úzkostí, depresivními stavy či poruchami spánku. Špatné psychické zdraví nejmladší generace, umocněné navíc zoufalým nedostatkem dětských psychologů, a tudíž dlouhými čekacími lhůtami na vyšetření, představuje skutečnou tikající bombu pro českou společnost.

Samostatnou kapitolou je nedostatečná podpora pohybu ve školách. Tělesná výchova je v osnovách sice povinná, ale její hodinová dotace zůstává nízká – obvykle dvě hodiny týdně, což je zcela nedostačující. Například Maďarsko zavedlo v reakci na alarmující nárůst dětské obezity už v roce 2012 tělesnou výchovu na školách každodenně. Také v sousedním Polsku je hodinová dotace na tělocvik vyšší (na prvním stupni ZŠ 3x 45 minut, a na druhém stupni dokonce 4x 45 minut týdně). Proto by mělo být jednou z priorit ministerstva školství v příštím volebním období navýšení počtu hodin tělesné výchovy na alespoň tři týdně, tak aby děti měly více příležitostí se hýbat a vnímat sport jako běžnou součást života. Pozornost se současně musí věnovat rozdílné kvalitě výuky mezi jednotlivými školami a náplni hodin tělocviku, jež je nezřídka neatraktivní a mnohé děti demotivuje. Zde plní důležitou úlohu iniciativy typu Trenéři ve škole, které je nutné maximálně podporovat.