Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře zahraničních věcí, dámy a pánové, váhala jsem, zda se zúčastnit této diskuse nebo ne, ale domnívám se, že ona nás ještě možná několikrát čeká, byť z toho žádnou velkou radost nemám. Když jsme ji zahájili tady na začátku letošního roku, tak dospěla Poslanecká sněmovna k usnesení, které si myslím, že je platné a bude platné i pro budoucnost, dokud se tedy Rusko nevzdá Krymu a nevrátí ho Ukrajině, tak naše usnesení o porušení mezinárodního práva násilnou anexí Ruska ve vztahu ke Krymu, tedy k Ukrajině platí. A jsem ráda, že Poslanecká sněmovna toto usnesení přijala.

To, že situace se tam eskaluje ve vztahu k prezidentským volbám, které se blíží, určitě nemůže dělat radost nikomu z nás. Nikdo z nás není připraven na to přijímat denně zprávy o tom, jak jsou lidé vražděni, stříleni, o tom, jak se radikalizuje ukrajinská společnost. Každý z nás se musí přirozeně obávat, zda takto radikalizovaná společnost bude mít dopad také na nás, kteří jsme teritoriálně tak blízko. A jestliže jsme - a to je přirozené nejen v Poslanecké sněmovně, ale v celé české společnosti - každý z nás podle svých zkušeností, svého hodnotového žebříčku, svého vychování, toho, v čem vyrostl, se dívá na ty situace svou optikou, a ať chce nebo nechce, tak straní jedné nebo druhé straně, tak si myslím, že na tom usnesení, které jsme přijali minule, nemusíme nic měnit, a naopak na ně můžeme být pyšní.

Co ale je potřeba dodat ve vztahu k tomu dnešnímu jednání - jak říkám, obávám se, že toto téma ještě budeme otvírat ještě několikrát, pokud před prezidentskými volbami situace na Ukrajině nezklidní, což bychom si přáli, tak co je potřeba dodat, jestliže se tady ptáme po tom, kdo co tam všechno způsobil nebo nezpůsobil, a my to nebudeme vědět a každý z nás si tady může přednášet svoje představy nebo to, co si nastudoval. Dozvíme se to pravděpodobně s odstupem několika let, tak jak se to v takových případech vždycky děje, kdy jsou sneseny všechny důkazy, archivní materiály vyhodnocené historiky, tak se k tomu budeme moci bavit asi trochu racionálněji než teď, když jsou vzedmuté i naše emoce.

Ale já k tomu chci dodat jednu věc. Jestliže se bavíme o těch příčinách, kdo zavinil současný stav věcí na Ukrajině s tím, že v podtextu je obava, zda tento neklid bude přenesen také na území České republiky, které ve mně včera posílil ministr zahraničních věcí Ruska Lavrov, když začal operovat s těmi českými menšinami žijícími na Ukrajině, z čehož já už si dovozuji, že to je nějaký pomocný nástroj, aby pomalinku se ten ruský vliv dostával dál, což jsem přesvědčena, že je celkovým záměrem strategie vlády současné Moskvy, tak k tomu chci dodat jako podpůrný argument něco, co si můžete najít sami. Je to zpráva BIS z roku 2012. Je veřejně dostupná a v kapitole III.3 s názvem kontrarozvědná činnost, abychom si ujasnili, zda Česká republika je v ohrožení nebo není, zda tady existuje nějaká pátá kolona, která se aktivizuje, a nejenom že se aktivizovala velmi dramaticky v době, kdy se vedla v České republice řeč o přijetí nebo nepřijetí návrhu na vybudování protiraketového radaru, tak zda je příliš aktivní tato skupina, se můžeme dočíst v této zprávě.