Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové, musím, ač nerada, navázat na slova pana zpravodaje, který ty, kteří jsou ve Sněmovně nováčky, tady poučuje, jak by to mělo být a jak to bylo v minulosti a kdo by se tady jak měl chovat. Tak jestliže, pane zpravodaji, jste v úvodu vašeho nebo dnes v jednom z vašich vystoupení sám sebe politoval - ach jo, musím být zpravodajem k tomuto návrhu zákona, tedy nezbývá mi nic jiného, než si to tady odtrpět a všechny ty řeči, které se tady povedou, odposlouchat, tak vy přece, pane poslanče, jako my všichni ostatní máme na výběr. Vy nejste z donucení zpravodajem k tomuto návrhu zákona, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy jste tuto roli jistě dobrovolně a rád přijal a jistě, když jste ji dobrovolně a rád přijal, ji také chápete jako jisté privilegium, protože v Poslanecké sněmovně je vždy pouze jeden vybraný, kdo je zpravodajem ke konkrétnímu zákonu, ten tento zákon provází od jeho kolébky až po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Ten je tím, kdo může veřejnosti vysvětlovat všechny záludnosti jak věcného obsahu, tak také procedurálně, tedy to, jaka byl projednáván, jaká k němu byla stanoviska, být nějakým mediátorem směrem k veřejnosti. A z tohoto pohledu si myslím, že to je velmi privilegovaná role a myslím, že v minulosti si většina poslanců ne-li všichni toho, že byli parlamentními zpravodaji, této role, velmi vážila. Mně se zdá, že by bylo dobré, kdybychom v této dobré tradici pokračovali a pokud někdo přece jenom nemíní tady jako zpravodaj sedět, argumenty poslouchat, tak má jednoduchou možnost - této role se vzdát.

Nyní, dámy a pánové, k tomu, co tady vlastně provádíme, proč tady jsme. Já si myslím, že celá ta mimořádná schůze je naprostým matením veřejnosti, té laické veřejnosti se snaží rodící se koaliční většina dát najevo, že pečuje o blaho státu a že tedy vlastně účelem této schůze je projednávání zákona služebního nebo zákona o úřednících, jak chcete. Pro tu zasvěcenou veřejnost se ujal již název tohoto zákona, který projednáváme, lex Babiš. Já bych skoro řekla, že je to vůči panu Babišovi nefér, protože on tvůrcem tohoto zákona není, on je pouze tím, kvůli kterému se to všechno musí dělat. Já bych ten název zákona změnila na lex Zeman, protože to je podmínka pana prezidenta Miloše Zemana, aby tento zákon byl přijat. Je to podmínka pro koalici, které říká - jestli mi nevyhovíte, žádnou vládu mít nebudete. A to nechám v závorce pouze to, že prezident žádnou zákonodárnou iniciativu z ústavy nemá. Ten nemůže stát na počátku nějaké legislativní práce se svým nějakým návrhem, který tady bude prosazovat jakoukoli většinou nebo jakoukoli menšinou v Poslanecké sněmovně. Prezident republiky z ústavy stojí na konci legislativního procesu, z ústavy mu vyplývá možnost, pakliže se se zákonem nesouhlasí, jej vrátit Poslanecké sněmovně a Sněmovna jako zákonodárce z ústavy má pravomoc i takový názor prezidenta republiky přehlasovat.

Tedy Ústava Sněmovně dává jednoznačnou pravomoc. My, poslanci, jsme zákonodárci a my jediní máme vliv na to, jak budou zákony v naší zemi vypadat. Nemůže tu být nikdo, kdo nám bude klást svými podmínkami, předběžnými podmínkami, průběžnými podmínkami své požadavky tak, abychom my uzpůsobili legislativu tak, aby on byl spokojen, ať už se to týká otázek personálních nebo věcných.

Asi je to trochu mlácení prázdné slámy, ale právě proto, že tato schůze je takovou zástěrkou pro veřejnost, má být v zájmu toho, že vlastně běží normální legislativní proces, že se všechno rozeběhlo, že Poslanecká sněmovna funguje, že rodící se koalice má bohulibý záměr a ten okamžitě spouští, tak kvůli tomu je nutné zopakovat, že to prostě pravda není. My jsme se tady sešli na mimořádné schůzi kvůli něčemu, bez čeho by nemohla vzniknout vládní koalice a ta by nemohla vzniknout pouze v případě, když by Česká strana sociálně demokratická si nenechala takovou podmínku vnutit. Nebudu se vracet do roku 1948, ale vrátím se do roku 2013, do debaty, která vedla k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Tehdy, víte dobře, že Česká strana sociálně demokratická podlehla nátlaku prezidenta republiky, vyslovila důvěru vládě Jiřího Rusnoka, a to bylo na počátku zmatků, do kterých se sama tato strana, jako jedna ze státotvorných stran, dostala.

Já nevyčítám nikomu, že má preferenci ve prezidentské volbě, jakou má. Jsem svrchovaný demokrat a tohle mohu, tohle to umím a chci tolerovat vždycky. (Hluk v jednacím sále.)