Následně se dozvídáme, že ubývá i našich občanů, neboť i přesto, že je v České republice poměrně hodně ekonomických migrantů z Vietnamu, Ruska, Ukrajiny, Mongolska, Bulharska, Rumunska a dalších zemí, se řada z našich občanů, kteří se u nás snaží vcelku marně najít práci, raději stěhuje do jiných zemí a tvoří „ekonomické emigranty“ tam. Mají tam ale práci, která je alespoň základem pro malinko lepší život a člověk nemusí krást, takže řada mladých slušných lidí dnes emigraci preferuje. Velmi smutné!

Tedy – velmi smutné pro Českou republiku, když hodnotíme celý polistopadový vývoj na, našem území. Máme sice svobodu, která je jistě k nezaplacení, neboť můžeme říkat, co chceme a nikdo nás za to nešikanuje (až na výjimky, kterých jsou tisíce před soudy), nemáme tady cenzuru, ale stejně si tady každý zveřejní jen to, co se mu hodí do krámu a hlasy opozice se většina lidí nedozví vůbec ani ze státní televize, máme tady podnikatele, kteří sice neodvádí takřka žádné daně, pročež je státní kasa stále prázdná, ale vykřikují, že právě oni živí celý národ, máme tady neustále jižní ovoce, které však nikdo moc nekupuje, protože na ně buď nemá peníze, nebo mu to ovoce za 2 až 3 dny stejně zplesniví a skončí v popelnici, máme tady řadu soukromých vysokých škol, které za tučné peníze vybavují různé hlupce vyhozené ze státních škol bakalářskými i magisterskými diplomy a ti nám pak dělají problémy na úřadech, protože vlastně nic neumí a ničemu nerozumí, máme tady železniční dopravu, která za posledních několik let zdražila i více než 2.000 procent, městskou dopravu v Praze, která od velké slavné listopadové revoluce (1989) zdražila o více než 3.500 procent, užíváme vodu, která je dražší, než bylo v listopadu 1989 kvalitní moravské víno a nehorázně zdražila i elektrická energie a plyn, takže stálo-li roční vytápění průměrného rodinného domku plynem v roce 1989 necelých 15.000,--Kč, dnes je to takřka 70.000,-- Kč. A přitom není práce a řada těch, kteří byť zaměstnáni, jsou nuceni pracovat na základní mzdu 8.500,-- Kč., musí hledat ještě další zdroje obživy, mnohdy nelegální.

Můžeme se pak divit, že se skokově zvyšuje majetková kriminalita, konzumace drog, jejich výroba a pašování, že je řada sebevražd, jsou přeplněné psychiatrické léčebny, že se řada mladých lidí nechce „vázat“ v manželství, nechtějí mít děti, protože není jisté, zda by je byli schopni uživit a vychovat a že téměř nikdo nechce pracovat rukama a všichni chtějí jen studovat a to ještě většinou obory, které pro společnost nevytváří žádné hodnoty, ale plodí pouze zbytečné „plky“ a vytváří nesváry mezi lidmi? Na co jsou nám politologové, kteří tady denně plkají o tom, co dělá či nedělá správně prezident, předseda vlády či některý z ministrů? Na co jsou nám nezkušení mladíčkové a slečinky ve funkcích univerzálních poradců „pro všechno“, když plácají nesmysly a jen matou lidi, na co jsou nám tiskoví mluvčí, kteří věcem většinou vůbec nerozumí, nemají správné informace a jsou jen „alibistickými“ figurkami neschopných šéfů, kteří se sami bojí obhájit svoje kroky před veřejností?