To je ovšem velmi smutné a dokonce to vypadá tak, že by se zřejmě nikde jinde než v politice, snad ani neuživili. Pak se ovšem naskýtá otázka, zda ve volbách opravdu vybíráme ty správné lidi, zda takoví lidé mají vůbec právo vést naši společnost a zda jim jde opravdu o občany a nebo jen o sebe sama?

Mnoho o tom vypovídá i nedávný ostrý vnitrostranický boj ve vedení ČSSD, který tuto stranu hodně poškodil a její předseda, aby vůbec uhrál roli vítěze voleb, dnes ustupuje úplně každému, ale hlavně Andreji Babišovi. Slevuje z programu ČSSD, nadbíhá KDÚ–ČSL, točí se jako korouhvička, hodlá „bojovat“ dokonce i s prezidentem a přesto, že ještě před několika měsíci nechtěl ani slyšet o zrušení tzv. „Bohumínského usnesení“, které ČSSD zapovídá spolupráci s KSČM, dnes mu už nevadí ani to, že ministr a člen jeho vlády nebude zřejmě mít čisté lustrační osvědčení, které je jinak vyžadováno takřka na všechny, byť podstatně méně odpovědné, funkce ve státní správě a nejen tam. Předseda ČSSD, ale podle mně, nedělá dobře, protože to již opět veřejně kritizují občané, ač jeho vláda ještě ani nezačala a měl by hlasu lidu více naslouchat.

Lustrační zákon byl po převratu přijat proto, aby se do vrcholných státních funkcí nemohli znovu dostat exponenti bývalého režimu. V prvních porevolučních letech to bylo logické, neboť „nové struktury“ se hrnuly do funkcí, aniž měly potřebné vzdělání, znalosti a kontakty, kdežto bývalé „stranické“ struktury, alespoň ty na vyšších postech, měly většinou nejen vzdělání a znalosti, ale i řadu známostí ve všech sférách života společnosti, pročež, aby se mohly prosadit struktury nové, bylo třeba ty „staré struktury“ nějak odstavit.

A k tomu naprosto spolehlivě posloužil právě lustrační zákon, který se však tak zalíbil novým strukturám, že se jeho účinnost neustále prodlužovala, takže platí i dnes, plných 24 let po převratu. Zatímco se nové struktury staraly jen o své lukrativní funkce, které, jakoby jim spadly z nebe, o své platy a svoji – co nejširší - imunitu, staré struktury se spojily, využily situace a „zprivatizovaly“ si tady pro sebe většinu lukrativních podniků, a spolu s bývalými veksláky a dalšími podvodníky, začaly podnikat a dnes si hrají na ctihodné podnikatele. V bezpečnostních sborech v řadě případů dnes velí mladí nafoukaní „břídilové“ bez odpovídajícího bezpečnostně právního vzdělání, kteří kdesi absolvovali nějaké, většinou soukromé „švindlkurzy“ a za ministrování Ivana Langera získali enormně vysoké služební hodnosti a funkce, staří zkušení policisté jsou právě jimi dlouhodobě šikanováni a řada právě těch nejzkušenějších již od policie raději odešla.