Již delší dobu sleduji různé diskuse a dohady o bídném stavu českého vězeňství, kde údajně chybí zhruba miliarda ročně, je nedostatek zaměstnanců vězeňské služby, ředitelé se tam střídají jako na běžícím pásu, věznice byly až do neslavné „Klausovy amnestie“ značně přeplněné a v zanedbaném stavu, hrozily vzpoury vězňů, z nichž někteří drze žalovali i náš stát, údajně z důvodu nedostatku místa na celách, a dokonce žádali po státu finanční odškodnění.

Občas je zjištěno, že si vězni z vězeňských cel telefonují mobilními telefony, požívají tam drogy a v řadě případů dokonce takto organizují další trestnou činnost svých spolupachatelů, kteří zatím trestu unikli. Občas někdo uteče nebo prorazí bránu přísně střežené věznice, protože s tím nikdy nikdo nepočítal a je to jen z „papundeklu“, ale co je podstatné, vězni se nenapravují prací, jak bychom předpokládali, a to ani lehkou, takže se tam vlastně nudí a „školí“ se v dalších zločineckých dovednostech páchání různé trestné činnosti, čímž si nepochybně zvyšují kvalifikaci a vězeňští statistici to mohou v některých kolonkách i vykázat.

Když nahlédneme do příslušných ustanovení současně platného trestního zákona č. 40/2009 Sb., ve znění změn, novel a doplňků ( viz. ustanovení § 36 a násl.), zjistíme, že „kvalitní“ prací našich zákonodárců, z něho v minulých letech jaksi vymizelo ustanovení o účelu trestu, včetně účelu trestu odnětí svobody, kterým by měla být zejména náprava odsouzeného tak, aby si tento nejen uvědomil nesprávnost svého trestného jednání, ale aby také toto jednání „odčinil“ a napravil se tak, aby po odpykání trestu nejen dále nepáchal další trestnou činnost, ale aby vedl řádný život občana demokratické společnosti.

Podíváme-li se do zákona dál, zjistíme, že v důsledku přehnané péče některých zákonodárců o „lidská práva“ obviněných, obžalovaných a odsouzených, zde jsou uvedena ustanovení takřka nesmyslná, např., že ….“pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce (rozuměj: tresty a ochranná opatření)….“, jako kdyby soudci ukládající trestní sankce, byli jací-si nevzdělanci a „kruťasové“ z padesátých let minulého století a ne vysokoškolsky vzdělaní a dále, soudcovskou zkouškou, vysoce kvalifikovaní špičkoví právníci. Trestní zákon č. 40/2009 Sb. totiž zcela jasně v § 52 a násl.  vymezuje, jaké tresty může soud za spáchané trestné činy uložit, z čehož jasně vyplývá, že jiné tresty uložit nelze. Obdobně pak trestní zákon v ustanovení § 98 a násl. řeší i ochranná opatření a jejich ukládání a samozřejmě, že tam o nějakých „krutých“ trestech či „krutých“ opatřeních není pojednáno ani v náznaku a platí, že…..“..trestní sankce (tj. tresty a ochranná opatření) lze ukládat jen na základě tohoto trestního zákona..“ (viz. ustanovení § 37 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb.).