Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové.

Asi na žádný zákon v historii České republiky se nečekalo tak dlouho jako na tento. Je nutno si uvědomit, že se stykovým zákonem počítá už Ústava ČR, nicméně Senát jako takový začal fungovat až o tři roky později. A od roku 1998 se neustále na stykovém zákoně – budu používat tento kratší název – pracovalo. Dvakrát, nebo tuším třikrát. Musím říct, že iniciativa byla vždycky ze strany Senátu. A pokaždé to skončilo tak, že skončilo funkční období sněmovny a ten zákon se nikdy neprojednal. I tato verze, na které se pracuje od roku 2014, byla opět z iniciativy Senátu. Sešla se jak naše Komise pro ústavu, tak i zástupci ústavně-právního výboru PS. Domluvili se na té verzi, mluvila tu o tom trošku paní senátorka.

Chci říct, že my jsme hlavně stáli o to, aby stykový zákon byl přijat. Že se tam nepodařilo na naše přání prosadit to, o čem se tu hodně mluvilo, tedy aby nám ze sněmovny posílali změnu, tedy návrhy zákonů s vyznačenými změnami v současně platném znění, případně konfrontace s původním vládním návrhem, to už jsme neovlivnili. Nicméně na organizačním výboru bylo sděleno, že jakási taková podobná verze není pro náš legislativní odbor zase tak úplně obtížné, vyznačit tam ty základní změny.

Tedy téměř 20 let se čeká na to, aby byla naplněna Ústava České republiky. V ústavně-právním výboru naší komory jsem přivítal, že ten zákon existuje, byť tedy není stoprocentně podle našich představ. Ale mají-li o něčem rozhodovat dva, tak zcela výjimečně se ve sto procentech na všem shodnou, jak v parlamentu, tak i v životě.