Čas hrozně letí. A já až nedávno postřehl, že spousta lidí, se kterými pracuji, již neviděli "sametovou revoluci" ani z kočárku...

Takže jen pár čistě mých poznámek (neb každý má právo na svůj pohled). První, co s listopadem 1989 a večery na náměstích spojuji, je naděje, úžasná společná energie a moře pozitivních emocí. Něco, co bych přál, aby každý z Vás zažil. Nevěděli jsme přesně, co chceme, tušili jsem, že s tím budou i problémy, ale prostě jsme si (velká většina společnosti) věřili... a ono to docela dobře fungovalo.

S odstupem skoro tří desítek let a vyzbrojen fakty, mohu zkusit své osobní hodnocení: