Myšlenka na to, že sociální (ale spíše volební) politiku podpory porodnosti „zaplatí Brusel“ (tedy daňoví poplatníci Německa, Francie, Itálie či Skandinávie, kde to obvykle z demografií taky není slavné), představuje další ukázku českého pohledu na Unii. Zde díky „asertivitě“ pana premiéra, dotaženou ad absurdum.

Peníze od Unie mají sloužit k tomu, abychom, v co nejkratším čase zvýšili naši životní úroveň, a nikoliv k náhradě rozpočtových výdajů nebo získání volebních preferencí. Tento přístup navíc povede k tomu, že s tím, jak bude unijních peněz ubývat (velká část naší země má docela blízkou životní úroveň s regiony na západ od nás), budou růst naše rozpočtové problémy.