Šance, kterou nesmíme promeškat...
S roční přestávkou, zřejmě způsobenou pandemickým i dodavatelským chaosem (jehož dozvuk je vidět na širokém rozpětí některých dat), zveřejnila před pár týdny renomovaná firma Lazard své světové odhady na náklady energie z různých zdrojů (LCOE).
Opět platí, že nejlevnějším zdrojem (celosvětové srovnání, tržní financování) jsou velké Obnovitelné zdroje energie (OZE) vyrábějící elektřinu ze slunce a větru. Cena jedné MWh u nejefektivnějších z nich je hluboko pod 1 korunou. Perspektivou českých diskusí je pozoruhodný pohled na odhadované náklady na elektřinu z jádra (díky malému počtu bloků jde o kvalifikované odhady) a ze špičkového plynu.
Již na první pohled je z toho jasné, že cesta k nejlevnějšímu celkovému nákladu vede přes co nejvyšší (efektivně využitelný) podíl co nejefektivnějších OZE (což nejsou malé, ale velké instalace), doplněných úložišti a zdroji špičkovými. Jiné cesty vedou k ceně vyšší. Neměli bychom váhat a jasně nasměrovat naše politiky a investice tam, kde to levnou elektřinu pro naši ekonomiku přinese.
Neboť jde o celosvětové srovnání, nabízí se ještě dva poznatky:
Budou-li se země rozhodovat dle ekonomiky (a ne zájmů lobby), budou chudší země zajišťovat nárůst své potřeby z OZE, nikoliv, jak u nás někdy zní, z uhlí. A tedy způsobem šetrným pro klima. V Evropě funguje (naštěstí, neb pro dekarbonizaci je to zásadní) ocenění uhlíku - ETS. Srovnání, stejně tak jako tržní ceny (base load od roku 2026 na Německé burze pod 100 euro za MWh), jasně ukazuje, že doba uhelná skončí mnohem rychleji, než většina lidí čeká.
RNDr. Luděk Niedermayer
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
