Pokud si přečtete text komentáře na Aktuálně.cz, asi budete skoro jistě s autorem souhlasit. Neb to zní logicky - UK je, byla a bude pro EU důležitá, je to blízký spojenec, i když společenství opouští. Proto je třeba s ním najít takovou dohodu, aby cesta k novému partnerství začala "bez karambolů". Ale prosím zvažte, o čem je vlastně řeč. Největším problémem dohody o vystoupení je hranice v Irsku. Vzhledem k tomu, na čem stojí ukončení tohoto krvavého náboženského konfliktu (Good Friday agreement), padla již na začátku jednání o vystoupení UK dohoda, že na irském ostrově nesmí vzniknout pevná hranice. Irsko i UK mělo totiž za to, že toto by byla cesta k obnovení konfliktů (a poškození fungování Irska i Severního Irska, součástí UK). EU je garant mírové dohody a jako komunita, jejímž je Irsko členem, se snadno shodla na tom, že tento zájem Irska je i zájmem celé EU.

Rozhodnutí UK, že nechce být v budoucnu součástí celní Unie EU, vytvořilo samozřejmě problém s tím, jak tuto dohodu naplnit. A byla to část, která brzdila dokončení smlouvy o vystoupení. Irsko se obávalo, že po přechodném období, které UK chce a EU ho hodlá poskytnout (neb sníží ekonomické škody na obou stranách a dá čas nutný k vyjednání nových pravidel), Britové od tohoto slibu, ke škodě Irska, Severního Irska (společenské, bezpečností a ekonomické) odstoupí. A proto EU trvala na vyjednání poměrně tvrdé podmínky ohledně celního režimu na irském ostrově.

Asi dobře míněná rada, aby EU přijalo "pro UK vlídnější podmínky", tak ve své podstatě znamená, že by EU 27 měla ustoupit od jednoho ze zásadních bodů, které formovaly vyjednávání. A lidsky, řečeno, ve jménu lepších vztahů s Londýnem hodit Dublin přes palubu.

Myslím, že každý si dovede představit trefné pojmenování takovéhoto rozhodnutí, jeho důsledky pro postoje Irů k Unii a její věrohodnosti zejména v menších zemích.