Text z Politica týkající se mé odpovědnosti za reformu krizového řízení bank v EU jsem bral jako nadsázku. Jednak proto, že se jednalo o 3 návrhy, a já odpovídal jen za jeden, a zadruhé jsem měl za to, že spíše evoluční změna systému řízení bank, podporující stabilitu bankovního sektoru a zlepšující postavení části klientů, nebude tak velké drama. Ale přesný odhad to nebyl. Jak to tedy nakonec dopadlo?

Na poslední hektické plenárce se mi sešly 3 návrhy s mým podpisem. Kromě menší úpravy statistiky, která hladce prošla, plénum definitivně schválilo celý balík legislativy proti praní špinavých peněz (měl jsem radost, že obrovskou většinou 479 ze 705). Ale největší drama bylo vskutku Politicem zmíněný balík (se zkratkou CMDI - bankovní krizový management a pojištění depozit). Hlasování výboru bylo 2x odloženo ve snaze najít širší dohodu, a i tak návrh prošel většinou jen několika hlasy. Důvodem byl odpor menších bank (využívajících v minulosti vytvořený odlišný systém posílení stability zvaný IPS), které měly nesprávně za to, že je systém poškodí; obavy zemí, (které rámec podobný k navrženému využívají), že dojde k omezení jejich existující praxe a samozřejmě obvyklý nesouhlas "krajních frakcí", které odmítají z principu velkou část návrhu. Velkou roli v "krizích provázejících hlasování hrála i část mé politické skupiny, bohužel, která přesto, že jsem jí jako zpravodaj vyšel vstříc "jak jen to šlo", se nakonec rozhodla text nepodpořit. Moje snaha a snaha mého týmu, podpora části českých a většiny slovenských poslanců (ČR – 13/21 pro, SK – 11/14 pro), které jsem s podrobným popisem situace seznámil, velká podpora od řady členů odpovědného výboru ECON nakonec přinesla poměrně dobrou většinovou podporu.