Vládou schválený rozpočet měl mít nižší schodek a lepší strukturu. Kolísání evropských ekonomik a bezpečnostní rizika nic jiného nedovolují.

Po letošním plánovaném schodku státního rozpočtu 112 miliard korun by to za rok mělo být 100 miliard. Zdá se, že pokračujeme, i když loudavě, v „odvykání“ dluhu. Realita je však jiná. Schválený rozpočet není tím, co naše země dnes potřebuje. Ani z hlediska výše deficitu, ani – a to je ještě horší – z pohledu rozpočtové struktury. Může se tak stát, že naše země promešká šanci posunout se směrem k odpovědnému hospodaření státu. A tím neubrání občany před dalšími nepopulárními balíčky do budoucna.

Při poklesu ekonomiky v roce 2013 (s nastupujícím oživením ve druhé polovině roku, které přišlo bez nákladných státních zásahů) dosáhlo saldo rozpočtu 81 miliard, přičemž hodnota ekonomicky důležitějšího schodku veřejných financí byla jen 1,3 procenta HDP. To je na dohled od jednoho procenta HDP, což je hodnota, pod kterou by schodek měl dle pravidel být. Také letos i přes zjevně menší tlak na šetrnost není díra v hospodaření velká. Za tři čtvrtiny roku činila 34 miliard, nejméně od roku 2009.

Toto vše ukazuje, že buďto plánovaný stomiliardový schodek je příliš vysoký a „rozpočet má na víc“, anebo že vláda hodlá zásadně zvýšit výdaje (či snížit příjmy), a tím„sekeruzatnout hlouběji“. Obojí je špatné, přičemž to druhé je horší. A to odhlížíme od toho, že urychlení růstu ekonomiky samo o sobě podstatné snížení schodku „zajišťuje“.

Špatné jsou i změny ve struktuře rozpočtu. Zásadním problémem naší země jsou vysoké náklady práce, na čemž panuje shoda ekonomů, podnikatelů i Evropské komise v hodnoceních naší země. Drahé odvody z mezd (nejsou to daně, ale odvody, kde jsme na špičce zemí OECD i EU) snižují sumu, kterou zaměstnanci „nosí domů“. To podvazuje domácí poptávku a omezuje příjmy lidí, kteří u nás pracují. Vyšší mzdy při tak vysokých odvodech totiž řadu firem vytlačují z trhu.