Simone de Beauvoir je nesmrtelná
14. dubna tomu bylo 40 let od úmrtí Simone de Beauvoir (*9.ledna 1908).
Můžeme si ji připomenout přes několik knih, které jsou stále bolestně aktuální.
Druhé pohlaví (1949): „Ženou se člověk nerodí, ale stává.“ Zde vysvětluje, že „žena“ není osud, ale role, kterou společnost vyrábí a drží při životě. Poslušnost, ekonomická závislost, „normální rodina“ – nic z toho není přirozené, ale organizované. Simone nechtěla „férovější podmínky“, ale zrušit to, co ty podmínky vyrábí. Stejně jako my, chtěla systémovou změnu.
Stáří (1970) – Starý člověk v kapitalismu není „ctěný senior“. Je problém. Neprodukuje, zpomaluje, stojí peníze.
Viděli jsme to relativně nedávno v pandemii: „otevřeme ekonomiku, někdo to odskáče“. Mainstreamem šířené výroky, že starší jsou „méně perspektivní“ a tedy okamžitě obětovatelní. To ale jen vyhřeznul neustálý, eugenický tlak, že život bez výkonu vlastně nemá cenu. A stát nacházel různá „řešení“ až podezřele výhodná pro velký kapitál, ale ne pro většinu obyvatel.
Zpět k feminismu, protože to spolu souvisí víc, než by se mohlo zdát: stejný systém, který tlačí ženy do neplacené péče, ty samé lidi ve stáří odhazuje. Nejprve z lidí vytěží práci (často zadarmo), pak je označí za přítěž. Ženské tělo kontroluje (potraty, mateřství), staré lidi odepisuje.
De Beauvoir to popsala bez obalu, ale nebyla za to „oceněná“, naopak - přišla o možnost učit, její knihy šly na Vatikánský index zakázaných knih, byla označovaná za rozvracečku. V roce 1971 podepsala Manifest 343 a otevřeně se přihlásila k tehdy ilegálním potratům.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku








