Evropské sympatie pro „zelené“ inovace, bezemisní zdroje a důraz na ochranu životního prostředí jsou zřejmé už několik let a s vydáním tzv. Zelené dohody bylo jasné, že nebudou slábnout, naopak. Nově vydané strategie ovšem dávají vizím jasnější obrysy. S větším využitím obnovitelných zdrojů, jako je vítr nebo solární energie, roste také nestabilita sítě. Množství elektřiny v síti musí být ve všech okamžicích dne vyvažováno, a to je samozřejmě s přibývajícím množstvím volatilních zdrojů stále složitější. Proto Komise uvažuje o budoucím designu trhu s elektřinou, zapojení zdrojů, které mohou přispět ke stabilizaci sítě a bezpečnosti dodávek koncovým zákazníkům.

Jedním z flexibilních a především bezemisních zdrojů, které mohou zajistit skladování energie (které je dnes poměrně náročné a dochází při něm k velkým ztrátám) a dodat tak stabilitu, je vodík. Evropská komise po dřívější až přílišné koncentraci na elektromobilitu konečně vnímá vodík jako palivo budoucnosti, jako chybějící článek v řetězci obnovitelných zdrojů. Problém je, že technologie na výrobu vodíku zatím v podstatě chybí. Vodík se dnes vyrábí především ze zemního plynu, do budoucna by ale měl být vyráběn prostřednictvím elektrolýzy při využití elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale může být vyráběn i z nerecyklovatelných plastů.

Evropská komise alokovala pro rozvoj vodíkových technologií 180 miliard eur, což jsou přibližně čtyři roční rozpočty Česka. Tato obrovská suma peněz poputuje do výroby vodíku (do roku 2030 by v EU mělo být instalováno 40 GW výkonu pro výrobu vodíku) i do infrastruktury pro jeho přenos. A především tyto investice by měly sloužit jako „rozvojový fundament“ pro obnovu ekonomiky po Koronavirové krizi. V první fázi rozvoje vodíkových technologií se počítá především s lokálním využitím, například v rámci továren, kde by se mohla zpracovávat odpadní pára z výroby nebo jiné zdroje. Můžeme počítat i s „recyklací“ plynové infrastruktury – plyn by měl do budoucna pocházet z obnovitelných zdrojů nebo být nahrazen právě vodíkem. Po roce 2030, až budou technologie dostatečně vyspělé, by se mohl vodík využívat i v sektorech, kde je dnes dekarbonizace téměř nemožná, například v letecké či lodní dopravě. Komise počítá s vodíkem jako s plnohodnotným zdrojem – vedle trhu s elektřinou a plynem by měl v příštích desetiletích fungovat i trh vodíkový. Mnohdy dynamický vývoj inovací může přitom ukázat, že časové předpoklady mohou být zkráceny, možná i výrazně.