Všichni se potřebujeme odněkud někam přepravovat, dostávat, pohybovat se. Město je jak tepající srdce, které přečerpává krev. Město je koncentrace zboží, služeb, vzdělání a obecně: života.

Doprava je služba, nehmotný produkt, který uspokojuje naše potřeby. Ty potřeby jsou různé, individuální, nezaměnitelné. Vaše preference pohybu a přemístění je tak různorodá, že ji lze nazvat komplexní. I v rámci dopravy existuje určitý spontánní řád nebo samoorganizace, které si lidé sami vytvářejí bez ohledu na předepsané hranice systému.

Jednou sem, jednou tam. Jednou devítkou na Husineckou, pak přestoupit na Olšanském náměstí. Flora je nedaleko, nakoupit, pak na kafe s kamarádem. Na Želivárně pracuje manželka, tak mě pak snad vyzvedne. Ježiš, to je pozdě, ona ujela a já se už nedostanu na Zbraslav, musím si zavolat taxi. Nebo zkusím tentokrát Uber?

Pražská MHD se stala kultem, který si cení jak domácí, tak i zahraniční návštěvníci. Moje kamarádka z italského Janova byla zcela udivena tím, že na zastávkách máme jízdní řád s přesným časem a že daný dopravní prostředek opravdu v daný čas přijede! A proto oprávněně naprosto rozumím, že si lidé kvalitu MHD v Praze užívají.

Nicméně MHD se nesmí stát nástrojem citového vydírání. Že pokud ji nebudeme dotovat, tak s ní nikdo nebude jezdit. To není pravda. Musíme to vzít z jiné strany a tím jsou vysoké spotřební daně za PHM a elektřinu. Snižme tyto spotřební daně, různé dodatečné eko-daně a DPH. Výsledkem bude nižší náklad za PHM a elektřinu pro MHD. Vzhledem k tomu, že nemalou součást MHD tvoří především autobusy, tak se toto projeví výrazně. Při zachování stejných cen jízdného dokážeme snížit část nákladů hrazených z veřejných peněz.