Otázka bezdomovců přichází na mysl téměř každému zejména dnes, kdy se pod ohromnou mediální masáží a za přispění některých politických stran řešila otázka 50 syrských sirotků.

Odhaduje se, že v České republice se v současné době pohybuje přes 60 tisíc bezdomovců. Ženy, muži, mladí i staří. Příčin je mnoho. Od nezvládnutí osobní situace, alkohol, ztráta zaměstnání, drogová závislost, exekuce, nezvládnutí přechodu z vězení do běžného života atd. Bezdomovci se pohybují na okraji společnosti, žijí v improvizovaných příbytcích stlučených z prken, v polorozbořených domech, v lesích, kolem nádraží, pod mosty, atd. Stravují se různě – něco vyžebrají, něco ukradnou, něco najdou v popelnicích, něco jim dají dobrodinci apod. Většinou jsou zarostlí, špinaví, páchnoucí, přiopilí, mnozí nemocní …….

Jsou, nebo nejsou schopni resocializace? Část určitě ano. Potřebují ale vydatnou pomoc. K tomu by ale potřebovali pomoc od státu nebo od tzv. neziskovek. Z neziskovek se ale vývojem staly ziskovky, které daleko více zajímá cestování po světě a pomoc kde komu v Africe či Asii, než vlastní spoluobčané. Více je zajímá péče o nemocné trpící AIDS, ebolou nebo nilskou chřipkou kdesi v Ugandě či Nigérii, než nemocní kolem hlavního nádraží v Praze či Ostravě. Takové ziskovky jako je Člověk v tísni, Lékaři bez hranic apod., to je pořádný byznys, který nemá o finanční prostředky nouzi. A to už je pořádně přitažlivé i pro ty naše lidumily, kteří jsou všude tam, kde tečou velké peníze. Za to čtvrtstoletí, kdy tento typ byznysu vznikl, mají pořádně vyvinutý čich na peníze, a ty jim rozhodně nesmrdí.