Vážený pane předsedající, dámy a pánové, to, co je největší bolestí našeho státu, je každodenní bezpráví páchané státními orgány na občanech. Zní to sice strašlivě, ale každý z nás tady ve Sněmovně je určitě tak jako já denně oslovovaný lidmi, kteří prosí o pomoc v případech, kdy byla na nich spáchaná nějakými státními orgány křivda. A je to jen malá špička ledovce, protože pouze menšina lidí se dokáže účinně bránit a bojuje s nespravedlností do posledního dechu.

Z tohoto pohledu je institut veřejného ochránce práv ombudsmana skutečně zásadní pomocí postiženým a zaslouží si maximální podporu. Představa, že se diskriminovaní lidé dokážou sami dostatečně bránit, anebo se bránit u soudu, je zcela iluzorní. Je proto nezbytné mít ombudsmana. A ten musí mít sílu a pravomoc efektivně problémy řešit, přičemž v současnosti nemá v podstatě žádnou pravomoc. Pouze podává zprávy a doporučení, což je bezzubé a absurdní. Stávající návrh jde správným směrem, i když zcela nedostatečně. Zákon by měl ombudsmanovi umožnit řešit bezpráví na všech úrovních, tedy například i v trestní rovině. A tady nezávislý přezkum práce státních institucí zcela citelně chybí. A já i Úsvit tento stav již léta kritizujeme.

Dále je škoda, že vláda z finančních důvodů z návrhu vypustila část týkající se monitorování práv osob se zdravotním postižením. Podle článku 33, odstavec 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou sama Česká republika ratifikovala. Citovaný článek smluvním stranám ukládá povinnost zřídit monitorovací orgán ve smyslu nezávislé instituce na ochranu a podporu lidských práv splňující takzvané pařížské principy. A z tohoto pohledu tedy zřizovat další nové instituce je podle mě daleko nákladnější než tuto pravomoc svěřit ochránci práv.

Ale když jsme si tu řekli A, je nutné dodat i B k tomuto návrhu. Velmi těžko se rozhoduje o posilování pravomocí úřadu, jehož současná šéfka paní Šabatová se tu prezentuje jako obhájce takzvaně diskriminovaných menšin proti domácí české většině, která je ovšem ve skutečnosti tím, kdo je tady diskriminovaný. Skutečnost je tedy přesně opačná, než jak ji prezentuje stávající paní ombudsmanka.