Vážené dámy a pánové,

čím více se zamýšlím nad vládou předkládaným státním rozpočtem pro rok 2018, čím více detailů si uvědomuji, tím větší to působí bolest. Ekonomika poroste tempem 3 až 4 %, ale už třetím rokem po sobě roste složená daňová kvóta. Z úrovně 32,6 % v roce 2015 se dostane na 34,4 %. Rozpočet provází očekávání nižšího čerpání peněz z Evropské unie. Operační programy jsou plánovány na úrovni pouhých 41 miliard Kč a i když se na (?) české vládní kapitálové výdaje mírně navyšují, celkově jsou nižší. To se promítne do investic a do vnitřního dluhu, zejména pokud jde o infrastrukturu investic, poklesne objem investic. Plánované investice pro příští rok poklesnou pod 90 miliard, což je proti letošnímu roku o sedminu. A co je kouzelné, přesto navrhovaný rozpočet nesníží schodek státního rozpočtu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí spolyká 588 miliard Kč. Bohužel tyto peníze zdaleka nejdou jen potřebným. Vadí mi, že ti, co žijí nepřizpůsobivým, parazitním způsobem života, budou nadále podle návrhu brát veřejné peníze. Ale stejně tak považuji za parazity i ty, kdo jsou jinak a mnohdy velmi sofistikovaně přisáti na veřejné peníze. Například takzvané politické neziskové organizace.

Pozoruhodné je, že 33 milionů Kč měsíčně jde jen za provoz software obsluhujícího výplaty sociálních dávek. Já tomu nerozumím. Měl jsem vždy pocit, že si koupím software a ten mi v počítači běží už zadarmo, respektive při minimálních dalších nákladech.

Při pohledu na návrh rozpočtu vidíme i další nelibé věci. Spotřebitelské ceny narostly, ale životní a existenční minimum zůstalo na stejné úrovni celých sedm let a zůstane pravděpodobně nadále. Tedy opět voda na mlýn soukromým exekutorům, protože čím nižší částka životního minima, tím menší tzv. nezabavitelná částka a tím častější ekonomická likvidace, byť i bagatelního dlužníka.