Vážené dámy a pánové, scházíme se nad tématem kůrovce a budeme řešit, kdo za ty škody může a jak to vyřešit. Na současné kalamitě mají samozřejmě svou nečinností podíl dosavadní vlády. Jde o problém, který žádá komplexní řešení, protože primární škůdce není kůrovec, ale člověk, nenasytný člověk, který drancuje krajinu bez ohledu na následky. K nápravě a prevenci škod způsobených tím, čemu říkáme kůrovec, tedy lýkožroutem smrkovým, je třeba připravit projekty, které jsou na desetiletí a prakticky ve všech oblastech našeho života. Nejprve se zeptejme, proč se kůrovec přemnožuje. Krom špatné skladby lesa je hlavní příčina vysychání lesů. Vyschlé stromy ztrácejí pryskyřici a nejsou schopné se kůrovci bránit. Takže skutečný problém je sucho a neschopnost naší krajiny udržet vodu například díky poklesu plochy orné půdy. Stále více jí zabírají například skladové areály rostoucí na předměstích a podél dálnic. Od roku 1991 bylo zastavěno 253 tisíce hektarů. Společně s erozí je to největší problém zemědělských půd.

Na jedné straně se Ministerstvo životního prostředí už několikátý rok věnuje problematice vody, ale na druhé straně by nemělo podléhat tlaku betonové lobby kladením důrazu na přehrady. Když si rozpočítáte, kolik vody může zadržet každý čtverečný metr půdy, sebevětší nádrže jsou proti tomu legračně málo. Pro zadržení velkých objemů vody v krajině je klíčové hospodařit s půdou a s tím, co na ní roste - se strukturou lesa a polností. Pro krajinu je nejlepší, když se voda v místě spadu vsákne do půdy, protože se dostane i do podzemních vod. Bohužel dnes obrovské množství vody buď odteče, nebo se rychle odpaří, což má další negativní vliv na rychlé změny počasí. V České republice se denně zastaví, zabetonuje zhruba 15 hektarů. Po zabetonovaných nebo zaasflatovaných plochách voda odteče pohotově pryč, tím se zrychlí odtok v řekách, a když přijde vody víc, mohou nastat povodně. Zcela určitě bychom z tohoto pohledu, pakliže bychom chtěli skutečně tuto problematiku řešit, měli zastavit výstavbu obchodních center a průmyslových zón. Krom jiného bychom měli vrátit obchody a život s nákupních center do center měst.

Problém je i v půdě. Kvůli tomu je půda udusaná, hlavně od těžké zemědělské techniky, neprosákne voda přes ornici dolů. Čím vyšší vrstva ornice, o to lépe vodu absorbuje a o to lépe projde zeminou. Když je půda utužená, nebo její nejcennější vrstva kvůli erozím smyta, tak voda stéká jako po zabetonované ploše. Jako jedna z mála zemí v Evropské unii máme rozsáhlé až stohektarové půdní bloky. Obdělává je těžká technika, která půdu udusává a znemožňuje průsak vody. V průběhu několika desetiletí se navíc z krajiny vytratily prvky jako meze a remízky, které zabraňovaly vodní a větrné erozi. Špatná je i skladba plodin. Jsou takové, které půdu zlepšují a ochuzují (?), a ty, co ji zkvalitňují a obohacují. Obilovina nebo řepka má mělký kořenový systém dlouhý zhruba 30 cm. Ale třeba vojtěška prokoření až do hloubky 5 metrů a obohatí půdu o vodu a vzdušný kyslík. Téměř 40 % zemědělských půd u nás je ohroženo erozí. Tomuto nepříznivému vlivu lze čelit i zalesněním pozemků ohrožených erozí, založením vsakovacích pásů především na svazích, anebo větrolamů v rovinných otevřených polohách.