V souvislosti s osvobozením Československa od nacismu se nám bohužel vrací zvyklost z dob totality, kdy se vyzdvihuje pouze jedna armáda, která naši zemi osvobodila, a ostatní armády oficiální státní moc cíleně opomíjí. Za komunistů jsme si nemohli připomínat, že Plzeň a část západních Čech osvobodila americká armáda. Teď se to totálně převrátilo a nesmí se zase pomalu připomínat, že drtivou většinu našeho území osvobodila armáda sovětská, která přinesla i největší oběti na životech. Toto překrucování historie hnutí SPD odmítá. Vypadá to tak, že z područí Varšavské smlouvy a SSSR jsme se nyní dostali do područí NATO a USA. My se v SPD domníváme, že je třeba vzdávat úctu všem těm, kteří padli během osvobozování naší vlasti, ale je nutné současně činit tak vyváženě.

Je jasným faktem, že největší část našeho území osvobodila armáda sovětská a že tato armáda měla zdaleka i největší ztráty. Je třeba znovu připomenout zapomínané oběti 140 000 vojáků tehdejší sovětské armády a 33 000 vojáků rumunské armády. Armáda USA měla ztráty na životech 116 vojáků. Bylo to dáno i tím, že zatímco na východní frontě vedli Němci vyhlazovací rasovou válku proti „slovanským podlidem“ a proti „bolševismu“, na západní frontě se vedla válka jinak, protože Němci bojovali proti jiným germánským národům a věděli, že západní spojenci se k nim jako k zajatcům budou chovat mnohem lépe – to platilo i recipročně. Němečtí vojáci se vždy radši chtěli dostat do zajetí Američanů, Francouzů či Britů. Někteří nacisté na konci války dokonce doufali, že by se západními mocnostmi uzavřeli mír a společně by se obrátili proti Sovětskému svazu.