Bylo by zajímavé vědět, nakolik jsou polští politici a také horničtí odboráři skutečně překvapeni z toho, že především na české (a samozřejmě i německé) straně hranic vzbuzuje těžba v dole Turów silné negativní emoce, a nakolik jde jenom o divadlo pro média a veřejnost.

Vynecháme li ze zřejmých důvodů možnost extrémně nízké úrovně intelektuálních schopností a prakticky nulové znalosti reality, nutně se musíme přiklonit k verzi druhé – tedy k divadlu pro veřejnost.

Polská strana přece nemohla předpokládat, že při silné nechuti českých obyvatel příhraničních oblastí k dolu a hlavně k prachu, úbytku spodních vod i dalším nesporně devastujícím dopadům jeho činnosti zůstanou místní orgány, Liberecký kraj i centrální vláda nečinně sedět. Nyní se polská vláda a polští odboráři z dolů tváří, že rozhodnutí Evropského soudního dvora o zastavení těžby je obrovské překvapení. Skoro to vypadá, že je málem okupujeme a vnucujeme Polsku nějaké kapitulační podmínky. Jenže by se měli ptát spíše sami sebe navzájem, proč se tváří, že s dolem je všechno v nejlepším pořádku, že neexistuje problém a že tu bude navždy (včetně zdraví škodlivé elektrárny).

Popravdě posledních třeba dvacet let přistupuje Polsko k českým sousedům v oblasti ochrany přírody a hlavně lidského zdraví velmi přezíravě. Máme s tím zkušenosti s dolem Turów, máme s tím zkušenosti i na severu Moravy a ve Slezsku, kde jsme bohatě zásobeni prachem a zplodinami z polských průmyslových podniků. Zatímco na naši straně hranic probíhaly a probíhají mohutné investice, na polské straně se na zdraví podstatně více šetří. Tamní hutě a koksárny měly s Evropskou unií dojednané dlouhodobé výjimky z hygienických a zdravotních norem a teprve nyní, se zpožděním mnoha let, se konečně modernizují. Samozřejmě když část prachu a nebezpečných zplodin končí za hranicemi, tak Poláci nebyli pod takovým tlakem.