Lidé nevěří budoucnosti a šetří. Letos v dubnu lidé a podniky koupili o 53,4 % méně automobilů než loni, v květnu o 44 procent. To první číslo je mimochodem nejhorší od krizového roku 2009. Čtyři z deseti Čechů odsunuli na pozdější dobu nebo na neurčito plánované nákupy. Prodej oděvů a obuvi spadl v dubnu o 81 procent, sportovních potřeb jsme si koupili o 55 procent méně.

Není divu. Vždyť 400 tisíc Čechů má již nyní kvůli aktuální situaci existenční problémy (čerstvý výzkum KPMG & STEM) a pětina našich občanů se musela výrazně uskrovnit. Další statisíce se obávají budoucnosti, protože vědí, že ochrannou ruku nad nimi drží státní podpora jen dočasně. Odklad případných výpovědí a aktuální protikrizové podpůrné programy udržení zaměstnanosti na podzim skončí.

Jenže když lidé neutrácejí a nic nekupují, roztáčí se další spirála bankrotů a propouštění, do které padá stále více a více ohrožených podniků, prodejen a konkrétních lidí.

Navíc ale velmi pravděpodobně příliš neutrácejí ani ti, kterých se zatím žádný ekonomický problém nedotknul. Mám na mysli poměrně velkou část populace, které jarní covidové zbrzdění ekonomiky prostě minulo.