Aby bylo legislativně jasné v jakém stavu jsme. Shodla se koalice, následuje vláda a pak parlament. V Poslanecké sněmovně o tom jistě bude velká diskuse, ale předpokládám, že kurzarbeit podpoří nejen vládní strany, ale jistě i někdo z opozice. A že projde.

Mnozí přitom budou skřípat zuby.

Vím, že odborům vadí pouhých sedmdesát procent čisté mzdy jako strop podpory při vyřazení z práce. A vím, že v Německu, kam se tímto opatřením díváme, kde se inspirujeme a na které odkazují odbory, je to procent devadesát i sto. Já těm námitkám rozumím velmi přesně, jenže je třeba také vidět, že prostě nejsme tak silní, jako to Německo. Těch sedmdesát procent je také výsledek koaličního kompromisu. Tak je třeba to brát. Konec konců stačí si vzpomenout na stav jednání před týdnem nebo dvěma – tehdy ANO odmítalo jít nad padesát procent čisté mzdy. Můžeme samozřejmě žít ve zbožných přáních, že více by bylo lépe. Jenže reálně je to tak, že tohle je maximum možného, na čem se umíme shodnout.