Vážený pane místopředsedo, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, tady v rámci rozpravy o rozpočtu, asi jednom z nejdůležitějších zákonů v Poslanecké sněmovně každý rok, se ukazuje směřování a názory jednotlivých poslanců a jednotlivých politických uskupení, a to mám na mysli toho pravo-levého vnímání. Jestli tady z pravé strany slyším, že je kanibalizací navyšování průměrných mezd s tím, aby se tlačila soukromá sféra, aby k ní také docházelo, tak vnímání levicové strany této Sněmovny bezesporu s tím souhlasí a bude souhlasit. Protože nás už nebaví číst si na internetu průměrnou mzdu 31 tis. Kč měsíčně, když minimálně dvě třetiny až tři čtvrtiny zaměstnanců v České republice na tuto mzdu nedosáhne a vůbec nechápe, kdo a jakým způsobem ji mohl vypočítat. To není kanibalizace. To je částečné napravení křivd z minulosti - a teď nemám na mysli čtyři, osm let, ale období od roku 1989 a bohužel i období před rokem 1989.

Rozpočet je politickou záležitostí. Jsou to vize, jsou to přání, jsou to sliby jednotlivých politických představitelů, které dávají před volbami a nebo které mají ve svých volebních programech. A ty strany, které jsou potom ve vládě, následně tyto vize, tato svá přání zhmotňují do návrhu rozpočtu na každý rok. A to je potřeba si uvědomit.

Já jsem velice vděčný paní ministryni, že struktura rozpočtu je taková, jaká je. Jsem s ní velmi spokojen. Dále jsem vděčný za to, že dokázala řešit problémy, které se vyskytly již při tom prvním čtení, tzn. v tom projednávání rozpočtu mezi Ministerstvem financí a jednotlivými resorty, a došlo k navýšení některých položek. Mám na mysli zachování matrik, Ministerstvo vnitra, mám na mysli navýšení financí do vodního, lesního hospodářství, Ministerstvo zemědělství, mám na mysli náležitosti týkající se Ministerstva kultury. Bezesporu i rozpočet je kompromisem mezi vládními stranami. Každý z nás ty priority prostě nemá úplně stejné. A jsem rád, že k tomu kompromisu došlo.