Jako by nestačil problém s koronavirem, který sám o sobě pocítíme ve veřejných rozpočtech minimálně jedno desetiletí. Na stole jsou návrhy, jež znamenají další a další zvyšování schodku. A to nejen centrálně. Tyto návrhy totiž – na to skutečně nesmíme zapomínat – postihují také hospodaření měst a obcí. Proto je rozhodně nutné přistupovat k daňovému balíčku spojenému se zrušením superhrubé mzdy extrémně opatrně. Hrozí tady mimořádný „zářez“ do veřejných financí.

Samotné odeslání superhrubé mzdy do věčných lovišť je jednoznačně záslužné a je skvělé, že se k tomu konečně blížíme. Jenže v podobě, jakou předkládá z pozice poslance premiér Andrej Babiš (sazby 15 a 23 procent), znamená v dopadech na rozpočtové a sdílené příjmy sumu někde mezi osmdesáti a devadesáti miliardami korun.

Systémově nejsem vůbec proti snižování daní. Může to být důležitý stimul pro lidi i firmy, pro spotřebu a investice. Ale nyní bojujeme s obrovským schodkem, který dříve či později bude třeba zaplatit nebo nést náklady na jeho správu. Navíc by z premiérsko-poslanecké verze daňového balíčku profitovali nejvíce lidé s vysokými a nejvyššími příjmy. Z celku úlev v hodnotě asi 90 miliard by na vysokopříjmové skupiny připadalo odhadem mezi 50 a 60 miliardami. U jednání o vládním prohlášení a o koaliční smlouvě jsem byl a nikde tam nebylo řečeno, že budou sníženy daně bohatým a ještě více bohatým. I tak bych to alespoň zvažoval – pokud by zároveň neplatilo, že naopak lidé s nízkými příjmy by změnu podle Andreje Babiše v podstatě nepocítili. Skutečně nízkopříjmoví poplatníci by dostali oproti současnému stavu jenom drobné.

Samozřejmě každého napadne: Jak je možné, že utrpí rozpočet, když současná hlavní sazba je 15 procent a hlavní sazba navrhovaná Andrejem Babišem je také 15 procent?