Hezké dopoledne. Vážený pane předsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové. Stojím zde před vámi s interpelací, kterou jsem tedy sepisoval 19. srpna loňského roku, takže už je to poměrně dlouhá doba. Tehdy jsem se dotazoval na údajný prodej lázeňského domu Mercur. S odpovědí pana ministra, resp. Ministerstva vnitra jsem spokojen nebyl, a odmítl jsem tuto odpověď už v polovině nebo na začátku měsíce října, ale pro nepřítomnost pana ministra vnitra jsem si musel počkat pět měsíců, abychom tuto interpelaci zde mohli projednat.

Mezitím jsem učinil ještě jednu interpelaci na doplnění těch předchozích odpovědí, abych měl více, jak se říká, nabyto. Jedná se o ne údajný, ale prostě o prodej nebo o nepotřebnost majetku Ministerstva vnitra, konkrétně jedná se o lázeňský dům Mercur v Mariánských Lázních. Když se podíváte na některé stránky, ať v zařízení služeb Ministerstva vnitra nebo i civilní stránky, tak se o tomto lázeňském domu říká, že leží v nejkrásnější lokalitě města, přímo naproti kolonádě s vývody minerálních pramenů.

Je tam 91 lůžek atd. atd. Ten objekt není úplně v dobrém stavu, protože se o něj za posledních třicet let pořádně nikdo nestaral, byť tam nějaké investice do těch objektů byly. Ministerstvo vnitra se chystalo tento objekt zmodernizovat, aby odpovídal standardům dnešní doby a mohli v něm příslušníci bezpečnostních sborů, tedy zejména policisté a hasiči, vykonávat takzvané ozdravné pobyty, na které mají nárok po odsloužení 15 let služby.

Těch policistů je poměrně hodně, kteří mají nárok na ozdravné pobyty. Podle vyjádření Ministerstva vnitra jen u příslušníků Policie České republiky to pro rok 2019 bylo skoro 28 500 lidí, kteří by na takový ozdravný pobyt měli nárok. Samozřejmě, kapacity Ministerstva vnitra nejsou stoprocentní, takže ne všichni příslušníci mohou jezdit do lázeňských zařízení, která má ve správě Ministerstvo vnitra ať už ve Františkových lázních, Karlových Varech, Luhačovicích nebo nasmlouvané někde jinde.

Lázeňský dům Merkur v Mariánských lázních měl jeden zásadní problém, že neměl vlastní vývařovnu. To znamená, že příslušníci museli docházet na stravu do vzdáleného nasmlouvaného hotelu, kde jim strava byla poskytnuta. Někteří to kritizovali, někteří to brali jako formu rehabilitace, protože i taková procházka nebo řekněme zdravá chůze, pěší pohyb, je formou rehabilitace, a někteří příslušníci, zejména ti, kteří vykonávají svoji službu v kancelářích, to jenom uvítali.