Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

moji předřečníci již tady řekli mnoho závažných argumentů k tomuto sněmovnímu tisku a já jsem se tedy nakonec rozhodla nepřipojit se k těm argumentům, ale říct vám příběh maminky, která má dítě ve čtvrtém stupni. Syn se jí narodil, když jí bylo 20 let. Opravdu, bohužel, porod byl těžký a její dnes 32letý syn je plně odkázán na její pomoc a vůbec na péči ostatních. Ta maminka je sama, tak jak už to bývá, málokdy tatínek zvládne ten velký nápor jak na psychiku, tak fyzično, prostě změní se příchodem dítěte, které je jiné, které je jedinečné, vlastně život celé rodiny.

Ta maminka pobírá v současné době příspěvek na péči ve výši 19 200 korun. Tady bych chtěla říct, že určitě s radostí podpořím to navýšení příspěvku na péči pro osoby, které jsou v domácí péči, na těch 27 tisíc. Ale já bych vám spíš chtěla říct, jak to opravdu těžké je. Takže ta maminka je sama, bydlí v nájemním bytě a v současné době má příspěvek na péči na syna 19 200 korun, plus jeho důchod, který se nazývá důchod z mládí. Ten se vypočítává vlastně podle věku toho člověka a znamená to, že může být ten důchod osm až čtrnáct tisíc. Ta maminka nebere nic jiného, protože ona jako vlastně pečovatel na plný úvazek má ten příspěvek na péči. Ale oni vlastně z těch 19 200 + 10 000 důchod jejího syna musí vyžít se vším - musí zaplatit nájem, musí zaplatit energie, musí jíst, ale hlavně musí nakupovat pomůcky.