Masakr v redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, musí být pro téměř každého člověka naprosto nepochopitelný a odporný. V poslední době však proběhlo více útoků ze strany barbarů dnešní doby, kteří se nějakým způsobem hlásí k radikálnímu islámu – například útok na kavárnu v Sydney a pákistánskou školu, kde dokonce zemřelo 132 dětí. Iracionální vraždy. Co vyvolají? Pokud iracionální reakci, pak bohužel splní svůj účel.

Naprosto přirozenou reakcí je hněv a touha po odplatě. Delší dobu máme pocit, že naše kultura, náš kmen, naše společenství, naše civilizace a hodnoty jsou napadány. Lidé na to začínají být velmi citliví. Myslím, že to je zcela normální reakce. Ale je dobře, že je pro nás stále nepřijatelné vraždění dětí, ač jsou jejich rodiče „ti zlí“ muslimové. Že je pro nás nepřijatelné vraždění novinářů, ačkoli se vysmívali i našim modlám a vzorům. Že je pro nás nepřijatelné zabíjení kvůli příslušnosti k náboženství nebo národu.

Jistě, i u nás se najdou tací, kterým jde primárně o nedůvěru k cizímu a barbarskému. Případně o pocit nadřazenosti. Troufám si tvrdit, že to je také přirozené a politici s tím musí počítat, jsme jen lidé a snad jimi i zůstaneme.

Budou však přicházet další a další útoky ze stejného směru. Ze směru něčeho, co označujeme jako islám, nebo islámský fundamentalismus. Začínáme se pohybovat na jakémsi pomyslném scestí či hraně.

Na jedné straně je pád do propasti vlastního barbarismu. Vláda pevné ruky, čistky proti národnosti či víře. Nenávist.