Uvítali jsme nicméně, že vláda Jiřího Rusnoka nedostala ve sněmovně důvěru. Byl to nevěrohodný projekt prezidenta Zemana s jedním jediným účelem: zviditelnit některé čelné kandidáty SPOZ před volbami. Programové prohlášení vlády, zabalené do líbivých slov, bylo v zásadě nerealizovatelné. Nehledě na to, že ministři Zemanovy vlády se mnohdy netajili tím, že chtějí navázat na práci svých předchůdců z ODS či TOP 09.

Upozornil jsem opakovaně a budu to činit i nyní, že politická reprezentace státu musí urychleně vyřešit minimálně dva velké problémy. Je třeba jednat o státním rozpočtu na příští rok. Sněmovna by do konce září měla schválit rozpočet v prvním čtení, jinak začne velmi vážně hrozit rozpočtové provizorium, které by zemi uvrhlo do ještě hlubší krize. Druhým problémem je možnost, že se státu nepodaří vyčerpat v lepším případě desítky, v horším případě stovky miliard korun z fondů Evropské unie. Dosavadní přístup pravicových vlád v této oblasti lze přirovnat snad jen k odmítnutí Marshallova plánu. Tolik peněz už nám totiž nikdo nikdy nedá!

Vítám rovněž dohodu parlamentních stran o rozpuštění sněmovny a zahájení cesty k předčasným volbám. Byl to jeden z deklarovaných cílů strany LEV 21. Po třech letech absolutního společenského marasmu, za který jsou odpovědní Petr Nečas, Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg, Vít Bárta, Karolína Peake a další členové dosavadní vládní trojkoalice, se snad blýská na lepší časy.