A tak půl roku po hlasování o vystoupení Británie z EU, kdy britští občané malou většinou rozhodli o brexitu, britská premiérka řekla jasné slovo.

Britská vláda chce pryč z Evropské unie, chce opustit společný trh, zastavit imigraci z EU (imigrace ze zemí Commonwealthu, tedy Indů a Pakistánců, jí paradoxně nevadí), nechce již platit příspěvky do unijního rozpočtu a nechce unijní zákonodárství. To vše se dá pochopit, protože Velká Británie se stovky let rozvíjela s malým, nebo dokonce minimálním vlivem kontinentálního politického myšlení na britské instituce a britskou politiku.

V 19. století vytvořila Británie největší světové impérium, které vydrželo přes dvě světové války a neslýchané vyčerpání V . Británie de facto až do 40 a 50. let, nežli se bývalé kolonie jedna po druhé osamostatnily. Tak nebo onak však vazby mezi těmito zeměmi přetrvávají v rámci Commonwealthu dodnes. Británie, britští exportéři mají díky tomu dobrý přístup na trhy těchto zemí, můžeme dokonce říci privilegovaný přístup. A zejména zemědělské produkty a potravinářské zboží z těchto zemí jsou vesměs levnější než ty evropské, a tudíž jsou dobrým příspěvkem pro životní úroveň nízko a středně příjmových britských vrstev.

Británie je pátou největší ekonomikou světa a nic na tom nemění ani to, že se například v žebříčcích světových inovací se Velká Británie nevyskytuje zrovna na těch nejpřednějších místech (ale rozhodně je před ČR).

Britská libra po brexitu prudce oslabila a britská ekonomika, která je do značné míry postavená na službách, a to zejména finančních službách, může tvrdým brexitem dostat ještě další rány. V předchozích dnech se bossové z londýnské City, tedy jednoho z největších finančních center světa, dali slyšet, že jim tvrdý a rychlý brexit nevyhovuje.