Paroubek: Čemu slouží J.Tvrdík?

22.12.2017 7:38

V posledních dvou letech je J. Tvrdík spojován s čínským ekonomickým gigantem CEFC, který v Česku velmi velkoryse investuje. Často investuje, pod Tvrdíkovým vlivem, do realit a podniků, kde zůstává rozum stát nad cenami, které si nechává vnutit. Ale o tom v dalších dílech seriálu o J. Tvrdíkovi. Podívejme se nyní spíš do minulosti, jakým zájmům J. Tvrdík sloužil…

Paroubek: Čemu slouží J.Tvrdík?
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek
reklama

Byly to zájmy diametrálně jiné, nežli jsou ty, které hájí v době současné. Když byl J. Tvrdík ministrem obrany, tak v roce 2002 zahájil americko-české konzultace o protiraketové spolupráci, jak to tehdy konstatovala zpráva pro Kongres USA. J. Tvrdík jako ministr obrany v září 2002 během své návštěvy ve Washingtonu diskutoval s představiteli USA o protiraketové obraně a tito mu prezentovali vznikající projekt MDA.

Poté J. Tvrdík veřejně vystupoval v tom směru, že k zapojení do projektu připravovaného MDA (tedy rozuměj projektu protiraketové obrany) může být zaujato kladné stanovisko vlády ČR.

S účastí ČR na protiraketové ochraně počítala od roku 2003 i Bezpečnostní strategie státu. Při návštěvě Tvrdíka coby ministra obrany ve Washingtonu v roce 2002 se Tvrdík podle zápisu tehdejšího velvyslance ČR v USA Martina Palouše bavil s Američany o protiraketové obraně.

Podle Palouše: „Ministr Tvrdík řekl, že vnímá potřebu budovat systém protiraketové obrany, který by zajišťoval ochranu všech spojenců a podporuje zájem USA přenést jeho budování do aliančního rámce.“

Naštěstí se v Paloušově zápisu objevila jedna inteligentní věta, a to v úplném závěru: „Ministr Tvrdík zdůraznil, že konečné rozhodnutí o zapojení ČR do jakékoli fáze protiraketové obrany musí být učiněno vládou ČR a parlamentem.“

Při bouřlivých debatách ve sněmovně v březnu 2007 jsem musel vynaložit, spolu s řadou dalších poslanců ČSSD a KSČM, veškerý svůj argumentační důmysl a um, abych zbavil ČSSD nařčení z toho, že vlastně chtěla v letech 2002-2003 americký radar a americkou základnu na českém území.

Předseda vlády Topolánek z ODS tehdy využil Tvrdíkovy „neobratnosti“ při jednání ve Washingtonu a celou tuto záležitost omlacoval, spolu s dalšími představiteli české pravice, české sociální demokracii o hlavu.

Já jsem se však o celém projektu protiraketové základny USA dozvěděl od velvyslance USA až počátkem června 2006, těsně před volbami nebo dokonce až po nich. Jednoduše proto tak pozdě, že Američané nepočítali s tím, že by po volbách, s ohledem na předchozí nepříznivý vývoj volebních preferencí ČSSD, byla opět ustavena vláda pod vedením ČSSD.

Volební výsledek je samozřejmě poněkud překvapil, neboť levice a pravice měly po sto hlasech v červnu 2006 nově zvolené Poslanecké sněmovně. A jak se později ukázalo, nepodařilo se těm, kdo chtěli umístit americkou základnu u nás, získat pro to potřebnou většinu v Poslanecké sněmovně. O tom, že by několik poslanců ČSSD rádo hlasovalo pro tento scestný projekt, jsem nicméně věděl. A, upřímně, celou záležitost Tvrdík svou činností coby ministr obrany v letech 2002–2003 velmi silně zkomplikoval.

Kdybych se nepustil v roce 2007 do boje proti umístění základny USA na našem území s plnou silou, dnes by tady zakladna byla a na nás by byly namířeny, v rámci ruských odvetných opatření, desítky ruských raket s jadernou náloží. Takhle jsem si ovšem zmírňování napětí v Evropě nepředstavoval a ani nepředstavuji.

Rusko by pochopitelně umístění základny u nás považovalo za nepřátelský akt a podle toho by postupovalo. To při washingtonských jednáních v roce 2002 Tvrdík netušil? Ale ano, on není přece hloupý...

Více se o Tvrdíkově snaze umístit v ČR americký radar, se můžete dočíst například ZDE, ZDE, ZDE nebo ZDE.

Ing. Jiří Paroubek

  • Nenarodili jsme se sami pro sebe, ale proto, abychom sloužili své vlasti. ( Jindřich IV.)

Politická kariéra Tony Blaira, byť s několikaletým odstupem, skončila zejména proto, že jej dohnaly lži, které pomáhal šířit americkým zpravodajským službám v souvislosti s druhou invazí Američanů a jejich koalice ochotných do Iráku v roce 2003.

U nás se v získání souhlasu Poslanecké sněmovny a veřejnosti v tomto kontroverzním projektu, který nepochybně nebyl v národním zájmu ČR, nejsilněji angažoval z vlády právě ministr obrany Tvrdík.

Ten veřejně, včetně Poslanecké sněmovny, hovořil o tom, že je potřeba zničit režim Saddáma Husajna, eliminovat Saddáma Husajna a zničit jeho (jak se později ukázalo neexistující) zbraně hromadného ničení. Tedy přesněji biologické a chemické zbraně.

V rozhovorech Tvrdík sděloval: „… není absolutně problém ukrýt zbraně hromadného ničení, mohou mít velikost lahvičky na penicilin. Nebo to může být kilogram látky ve velikosti kufru. A je velmi jednoduché je kdykoli to z té země vyhrabat a připravit k rychlému použití.“ A na jiném místě: „Měl jsem možnost vidět několik přísně tajných analýz NATO, že tam ty zbraně v tuto chvíli prostě jsou. USA jsou přesvědčeny o tom, že kdyby zbraně inspektoři nenašli, svůj útok ospravedlní tím, že je najde americká armáda.“

Zbraně hromadného ničení nenašli v Iráku ani inspektoři, ani američtí či jiní vojáci po pádu režimu S. Husajna…Ať hledali, jak hledali. Prostě, řekněme si to otevřeně, zbraně hromadného ničení v rukou S. Husajna byly velkým blufem amerických zpravodajských služeb a vojenských analytiků NATO....

Co si tím Západ a celý svět pomohl? Dnes nikdo nepochybuje o tom, že jistě zločinný režim S. Husajna by byl možná menším zlem nežli chaos, ve kterém se Irák nyní nachází jako země zmítaná sektářským násilím. A jako země, která spolu se Sýrií na velké části svého území zažila strašlivý experiment Islámského státu. Jako země, kde za diktatury Saddáma Husajna žili vcelku poklidně křesťané vedle sunnitů a šíitů, a dnes většina iráckých křesťanů buď emigrovala ze země, anebo byla zlikvidována.

Přitom byl Západ v době, kdy vznikal apetit amerických generálů a establishmentu k druhé invazi do Iráku, rozdělen. Není možné říci, že by mezi našimi nejbližšími spojenci nebyly realistické hlasy. Francouzský prezient Chirac a německý kancléř Schröder se jasně postavili proti invazi USA a koalice ochotných do Iráku. Ne tak ČR. Lidé jako jsou Tvrdík, Špidla a další propásli, jak to vtipně řekl francouzský prezident Chirac, „možnost mlčet“. Připojili se k akci, která byla politickým i vojenským debaklem, jehož výsledkem je, že sice byl odstraněn diktátorský režim, ale vznikl autoritativní režim jedné z náboženských konfesí , který je jednoznačně srdcem u svých souvěrců v Íránském Teheránu, ale žaludkem spíše u Spojených států.

Více si o Tvrdíkově podpoře druhé invaze do Iráku můžete přečíst například zde , zde a zde .

Když jsme s Tvrdíkem v letech 2006-2010 spolupracovali (připravoval tehdy vesměs v ČSSD volební kampaně), vytáhl jsem jej tehdy z jeho nevydařeného předchozího angažmá v ČSA, nikdy jsem se ho na tyto epizody z jeho politické kariéry v letech 2002–2003 v čele ministerstva raději neptal. Je ale potřeba o těch věcech i po letech hovořit, protože i z tohoto hlediska jeho nynější angažmá vzbuzuje některé otazníky…

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Šafránková (SPD): Vítězství v 1. kole! Zneužívačům dávek končí flákačská havaj

14:40 Šafránková (SPD): Vítězství v 1. kole! Zneužívačům dávek končí flákačská havaj

Včera, v pátek 5. června, dosáhlo hnutí SPD jednoho z nejvýraznějších úspěchů za celou dobu své parl…