Komentoval nedávné poměrně jednoznačné hlasování poslanecké sněmovny, které odsoudilo ruskou anexi krymského poloostrova. Lubomír Zaorálek uvádí, že v žádném případě nelze přijímat jakékoliv verze omezené suverenity, ať tu brežněvovskou z roku 1968 po okupaci Československa, či tu ruskou po připojení Krymu k Ruské federaci. S tím nelze, než souhlasit. Stejně jako fakt, že je správné, když dokážeme zaujmout jasný a pevný postoj v tak složité situaci.

Přesto bych si položil otázku, jestli zásadový postoj poslanecké sněmovny i rázná slova Evropské unie a USA o sankcích proti Rusku nejsou ničím jiným, než pověstným tancem na hrobě nebožtíkově a především, zda neprokazují nedostatečnou znalost západních vládních poradců a politiků (včetně českých) ohledně ruské politiky obecně a za posledních patnáct let zvlášť.

Zdá se mi, že sovětologové a analytické týmy amerických prezidentů i evropských vlád do roku 1989 dokázali mnohem přesněji odhadovat kroky kremelských vládců, než dokážou současné poradní týmy predikovat chování dnešních ruských vůdců. Selhání amerických tajných služeb v případě vojenské komunikace, kdy neodhalily přípravy  vojenského obsazení Krymu, je v řadě let již několikáté.

Vraťme se však k již zmíněnému Masarykovi. V situaci, kdy svět řeší, jak naložit s rychlou ruskou akcí v této části světa, bych se já osobně přikláněl k prvnímu z masarykovských citátů. Proč?

První československý prezident Rusko velmi dobře znal. Nejen proto, že jej osobně navštívil, a to v roce 1917, když svou přítomností inicioval zrod československých legií. Zcela jistě si velmi dobře uvědomoval, že přese všechno ekonomické, vojenské a politické oslabení, které carské impérium po únorové revoluci 1917 prožívalo, se nejedná o jeho kolaps, ale jen o dočasné zeslabení. Masaryk věděl, že velmoc velmocí  zůstane. Ať na trůně sedí Romanovci, Lenin, Stalin. Rusko nekapitulovalo ani před východními nájezdníky, ani když do bran Moskvy vjel Napoleon Bonaparte. Masaryk věděl, že ani v úplném obklíčení a izolaci neztratí sovětský stát svou sílu, která bude vždy dostatečná k tomu, aby přežil i nejtěžší období.