Děkuji, vážená paní předsedkyně. Od roku 2005 do roku 2012 se index spotřebitelských cen ve zdravotnictví zvýšil o 63 %. Dámy a pánové, tedy za sedm let v průměru o 9 % ročně, a to ještě v tom prvním roce, v roce 2006, byl nárůst "jenom" o 4 %. To znamená v dalších šesti letech to byl nárůst zhruba 10 %.

Dámy a pánové, to jsou alarmující čísla. Ty farmaceutické firmy, které roztáčejí nelítostně cenovou spirálu, vládnou obrovskými prostředky na reklamu.

Chceme-li čistou politiku a průzračně čisté financování politických stran, a já si myslím, že je to naprosto správný a spravedlivý požadavek, měli bychom mít v budoucnu také jasno o tom, kdo jsou největší plátci reklamy médií, tištěným a elektronickým. A z toho může často vyplynout, proč ta reklama vlastně je.

Dalším výtečníkem před třemi a půl čtyřmi lety byl pan Bakala. Ten za "ochranu" pravicovým stranám dokonce zčásti platil jejich volební kampaň, jak jsme se dozvěděli bohužel až po volbách do Sněmovny. Příslušná ministerstva po volbách byla pak pozoruhodně pasivní v otázce prodeje bytů OKD. Panu Bakalovi šlo o to, aby si nájemníci bytů OKD byty, v nichž bydlí, nemohli koupit - já dodávám, za rozumnou cenu - do svého vlastnictví. Připomínám, že po koupi OKD minoritního podílu pan Bakala takový veřejný příslib učinil. Teď je ze 44 tisíc bytů OKD prý šest tisíc bytů volných. Impozantní podnikatelský výkon.

Další takovou skupinou, která neměla zájem, aby vznikla vláda levice, byly penzijní fondy. Nadiktovaly si brzy po volbách do Sněmovny nestoudně vzorec algoritmus druhého pilíře důchodů. O tom by nejlépe mohl mluvit jeden ze spoluautorů tohoto algoritmu, pan premiér vlády moderní levice Jiří Rusnok. Tady cítím obrovské zadostiučinění, že jim naši občané nesedli na lep. A jen 70 tisíc našich spoluobčanů podlehlo barnumské reklamě, spojené reklamě penzijních fondů a vlády Petra Nečase.