Je to koalice lidí složená z těch, kteří ignorují základní směřování české zahraniční politiky, vycházející z principu jediné Číny, ale také lidí ideologicky předpojatých a zpozdilých bojovníků proti komunismu. Vládní lidovci ani tentokrát nezklamali a v honbě za komunistožroutskými hlasy, zejména v Praze i Brně, se vyjádřili v rozporu s politickou linií vlády, které jsou sami součástí. Opravdu neuvěřitelné.

V minulém týdnu jsem pobýval v Číně a měl jsem možnost na čínské televizi CC TV v angličtině sledovat návštěvu čínského prezidenta v Peru a také v Chile. V Peru jej přivítali členové parlamentu potleskem ve stoje a ovacemi ve stoje prezidentův projev na půdě peruánského parlamentu také skončil.

V Chile obě dvě strany, tedy chilská prezidentka a čínský prezident, bilancovali vzájemné vztahy po jedenácti letech od zahájenístrategického partnerství mezi oběma státy. Dohoda o strategické spolupráci byla podepsána oběma smluvními stranami v roce 2005, tedy v době, kdy jsem velmi úspěšnou státní návštěvou Číny po jednání s jejími nejvyššími představiteli a prosincové návštěvě předsedy čínské vlády v Praze otevřel cestu k hluboké a plodné vzájemné spolupráci.

Její prohloubení bylo možné, pokud by dál trvala vláda levého středu, v čele se sociální demokracií i po volbách. Politiku vlády po volbách však určovali Topolánek se Schwarzenbergem, a ti přesunuli svůj zájem jinam.

Postupně s pomocí prezidenta V. Klause a také v době Nečasovy vlády, dostali republiku na periferii EU. Obě pravicové vlády, včetně prezidenta Klause, byly v rámci EU vnímány jako potížisté, což ve svých důsledcích České republice nic dobrého nepřineslo. Přineslo to jen to, že ve finanční perspektivě let 2014 – 2020 Česká republika obdržela zhruba o třetinu méně peněž, než ve finanční perspektivě let 2007 – 2013, kterou jsem s EU v čele tehdejší vlády dojednával já.