Nechtěli věřit, že je v členské zemi EU něco takového možné.  Takový konflikt zájmů by zejména němečtí a rakouští, ale také francouzští občané nebyli ochotni ani schopni strpět. Také pro Itálii, která byla dlouhá léta státem s mimořádným vlivem televizního magnáta Berlusconiho, který kontroloval polovinu italských médií (druhá polovina médií byla ovšem proti němu) je něco takového po zkušenostech, které Italové s Berlusconim udělali, těžko myslitelné. U nás ovšem Babiš kontroluje největší mediální dům v zemi a pomocí neformálních vazeb má velmi přátelsky nakloněnu také celou řadu dalších vlivných médií, včetně veřejnoprávní televize a rozhlasu.

Babiš zkrátka není „jen“ místopředseda vlády, který může svým konkurentům vidět přes detektivy a analytiky úřadu FAÚ do karet a účtů (tam může koukat vlastně komukoli v této zemi), on je také šéfem koncernu, který je největším příjemcem dotací z veřejných rozpočtů v České republiky. A ke všemu má Babiš prakticky neomezené finanční možnosti, pokud jde o marketing, a to jak jeho osobní, tak marketing svého politického hnutí.

Jeho firmy velmi často získávají veřejné zakázky, počínaje CzechTourismem, konče Lesy ČR, v hodnotách miliard korun, a A. Babiš si dokáže prosadit takové legislativní úpravy, jaké potřebuje. Ty mu přináší tu daňové bonusy, jindy jistotu, že nikdo nebude drze nahlížet od účetnictví jeho firem, které jsou příjemci dotací z veřejných rozpočtů, a mohli bychom pokračovat.

Přesto, anebo právě proto (?) je A. Babiš nejdůvěryhodnějším politikem v zemi, alespoň podle agentury SANEP, kde vévodí průzkumu důvěryhodnosti českých politiků s 42,3 %. Kumulace politické, ekonomické a mediální moci tedy slaví svůj triumf, a lze se objektivně domnívat, že tomu bude stejně i v následujících letech.  Je to jistě dobrá zpráva pro A. Babiše, ale smutné vysvědčení pro českou demokracii a do značné míry i pro české občany anebo alespoň jejich značnou část…