V něm se současný poslanec britské Dolní sněmovny zabývá skotským referendem, které proběhne 18. září a jež přinese odpověď na otázku: „Mělo by být Skotsko nezávislou zemí?“ Brown uvádí, že podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění pro nezávislost Skotska může hlasovat 47 % voličů, a naopak, v souladu s hesly kampaně „Lépe (je být) společně“, tedy pro společný stát, je ochotno hlasovat 53 % v průzkumu oslovených Skotů.

Skotsko, Katalánsko, Flandry nebo Lombardie mají něco společného. Secesionisté reagují na globální jevy jako jsou Starbucks, McDonald’s, twitter a facebook pracují podle G. Browna pro obnovení malých nezávislých států. Ty podle nich mohou být mnohem více adaptabilní, protože jsou kulturně homogenní, takže mají lepší vyhlídky na to být ekonomicky úspěšné a sociálně spravedlivější v mezinárodní soutěži.

Skotská národní strana, která měla v roce 1955 ve skotských volbách 0,5 % hlasů, tvoří dnes většinu ve skotském parlamentu a sestavuje skotskou regionální vládu.

Za téměř 60 let od roku 1955 se ovšem se Skotskem udála obrovská změna. Skotsko se s Anglií spojilo v unii již před 307 lety a nikdy se nestalo „Severní Británií“. Skotský patriotismus nepožadoval vyjádření v oddělených státech. Co je nové, je vliv globální změny.

Před šedesáti lety produkovalo Skotsko jednu pětinu světové lodní tonáže. Velký význam hrál ve skotské ekonomice také důlní průmysl. Strojírenství a důlní průmysl tehdy zaměstnávaly 40 % skotských pracujících. Dnes jich zaměstnávají 8 %. Skotsko se stalo zemí služeb. G. Brown se zabývá tím, co pragmaticky spojuje Skoty, Angličany, Velšany a (severní) Iry, kteří žijí v jednom státě. Podle něho jsou to hodnoty ke sdílení sociálních a ekonomických práv bez ohledu na národnost (například zdravotní péče, vzdělávání, sociální péče a vyspělé sociální zákonodárství).