Je to projedený dluh, i když nehodovali všichni. Jen někteří. Už před časem jsem se pokoušel aspoň přibližně vyčíslit, čím vším nás zatížily vlády pravice od konce roku 2006. Přirozeně sem patří všechny přírůstky veřejného dluhu, které nejsou pokryty přírůstky daňového výnosu (minimálně 100 miliard korun ročně, dohromady za šest let přes 600 miliard korun). Do této bilance musíme zahrnout také veškeré zkonzumované rezervy veřejných rozpočtů – tedy zejména státního rozpočtu - a sociálního a zdravotního pojištění (aspoň 200 miliard korun). Patří sem také ztráty plynoucí z hospodářského poklesu, který neodpovídá vývoji v zemích našich hlavních obchodních partnerů (stovky miliard korun). A k tomu přičtěme ještě selhání při využití evropských fondů, včetně zcela neproduktivního plýtvání (stovky miliard korun). Prostě pravice neumí řídit zemi.

Možná bychom měli započíst také skrytý dluh v podobě budoucích nákladů na opravy a údržbu nekvalitních dálničních staveb, obnovu sítě silnic nižších tříd, opuštěných nemocnic, chátrajících památek a podobně. Třešničkami na dortu lze nazvat církevní restituce, jejichž pouhá finanční složka s úroky dosáhne během 30 let výplat také až sta miliard korun, a druhý pilíř penzijního připojištění, který měl odsávat desítky miliard korun ročně. Naštěstí sami občané pochopili nesmyslnost II. pilíře. Těžko to nazvat jinak než finančním krvácením státu. Lze je vůbec zastavit? A navazuje na ně krvácení rozpočtů domácností. Reálné průměrné příjmy občanů (ne ovšem horních deseti tisíc) byly v posledních letech v poklesu.

Když tedy vyčíslíme výsledek a analyzujeme cestu, jaká k němu vedla, opravdu se nelze divit závěru, že k nápravě situace je nutné dělat v naprosté většině pravý opak toho, co vlády pravice po léta dělaly. Především hospodářské a daňové politice.

Strana LEV 21 – národní socialisté je skutečnou levicí a volí důsledně levicová řešení. Řešení, která nejsou experimentem, ale fungují v praxi jiných zemí. Soubor konkrétních hospodářských opatření nabízíme v programovém dokumentu „Proti recesi, nezaměstnanosti a deficitu státu“ (http://www.nslev21.cz/programy/ekonomicky-program). Obsahuje nejbližší kroky, spočívající v mobilizaci všech investičních zdrojů (domácích, zahraničních, evropských, soukromých i veřejných) a poptávky, exportní i domácí. Další obrovské zdroje vzniknou v omezení zlodějen. Často stačí pouhá exekutivní rozhodnutí bez větších výdajů, pouhé lepší stanovení priorit, lepší spolupráce institucí nebo odstranění právních a administrativních bariér. To navrhujeme pod hlavičkou Opatření pro obnovu hospodářského růstu.

Na to pak navazují střednědobé provázané kroky v ucelených oblastech jako je boj s nezaměstnaností a náprava schodkových rozpočtů. Podobného charakteru jsou i opatření na podporu inovací a výzkumu a k obnově sociální soudržnosti. Nakonec vyslovujeme požadavek materiálů koncepční povahy, protože země bez jasné strategie, která vychází z určitého konsensu veřejnosti a odborníků, je zemí bez budoucnosti.