Je to aktuální porážka Rusnoka, Sobotky a také celé pravice. Je to velké momentální vítězství Zemana (a Haška), se dvěma vadami na kráse, a komunistů.

Pro stranu LEV 21 se po středě zužuje možnost politického úspěchu ve volbách do sněmovny a to s ohledem na krátkost času k zajištění masivních finančních zdrojů pro její volební kampaň. Tím se na levici může ztratit – se souběžně probíhající destrukcí Sobotkovy pozice v ČSSD – potenciál levicové alternativy k Zemanově politice.

M. Zeman se posunul po poslední schůzi sněmovny do pozice hlavního hybatele dění v zemi. Smutné je, že mu k tomu stačil ve sněmovně velmi průměrný až ležérní řečnický výkon. Zmínil jsem dvě vady na kráse jeho velkého politického vítězství. Ta první, již výše zmíněná, vada spočívá v tom, že jeho záměr zviditelnit šest až sedm volebních lídrů krajských kandidátek SPOZ v ministerských funkcích a v čele úřadu vlády se nepodaří tak jednoduše. Jako ministři v demisi nebudou moci odejít z ministerské funkce a budou časově vázáni provozem svých ministerstev na úkor vedení volební kampaně. Sem tam do toho přijde přehmat typu Balvínova boje proti Národnímu divadlu. Tento neodvolatelný ministr bude pro vládu SPOZ v příštích dvou měsících velkou zátěží.

Druhou vadou na kráse byla nehorázná a neomluvitelná Zemanova zmínka o příštích senzačních odhaleních prokurátora Ištvana v řadách bývalé vládní koalice. Já jsem to ve svém parlamentním vystoupení označil velmi jemně za postup za hranicí vkusu. A připojil jsem historický příklad dialogu Robespierra, neformální hlavy jakobínského Výboru pro veřejné blaho, a veřejného žalobce Fouquierre-Tinvilla, kdy ten první se ptá druhého: „Jak jdou věci?“ a ten druhý říká: „Hlavy padaly jako makovice.“ Postup prezidenta i státního žalobce – pokud skutečně probírali takové informace – je za hranicí zákona. To ovšem v této zemi málokoho vzrušuje.

M. Hašek obratným politickým postupem dokázal M. Zemanovi, že je zbytečné, aby v ČSSD uvažoval o jiném hlavním opričníkovi. Ta hra, kterou rozehráli Zemanovi lidé v červnu, a sice, že M. Hašek tedy asi už ne, ale ten J. Tejc, to je ta správná figura, byla účinná. M. Hašek vyvinul veškeré úsilí, aby porazil ve vnitrostranickém souboji B. Sobotku na plné čáře. Nepochopil jsem ovšem, proč si Sobotka po jmenování Rusnoka premiérem odjel v klidu na 14 dnů na dovolenou a vyklidil bitevní pole, ve chvíli, kdy bylo třeba bojovat.